Velenice

Může se však jednat i o tzv. Strahov, historickými prameny doložený v 15. století. Funkce lokality je vzhledem k dosud neprovedenému archeologickému výzkumu sporná, přestože obecně se hovoří o hradě. Není totiž zřejmé, jak rozsáhlá lokalita původně byla, neboť do dnešní doby se dochovaly pouze základy hranolové stavby – snad věže, úzký do podloží vytesaný sklep a několik stop úprav terénu. Zajímavá je absence stop po obvodovém opevnění případného hradu, které naprosto chybí jak na okrajích ostrožny, i směrem k pokračující ostrožně. Pouze v jednom místě se dochovala asi 2 metry široká částečně přitesaná spára, sahající ovšem pouze asi do dvou třetin šíře ostrožny, a rozhodně naprosto nedostačující pro případnou funkci šíjového příkopu. Obě tyto skutečnosti by mohly naznačovat, že se může jednat i o nedokončené opevněné sídlo.

Na ostrohu stával nevelký hrad, jehož zbytky jsou zde patrné podnes. Nejzazší část ostrohu byla chráněna čtverhrannou věží, z níž se zachovalo zdivo. Dále k severu jsou základy přibližně čtvercového obytného stavení, do skály vytesané sklepem a malý příkop, přetínající ostroh napříč. O těchto pozůstatcích se zpravidla hovoří jak ohradě, ale mohlo jít i o tvrz či opevněný dvorec. Ve 14. století patřily Velenice i sídlo v jejich sousedství Pancířům ze Smojna, pravděpodobně jako manství pánů z Lipé. Zprávy o Velenicích jako žitavském manství svědčí o tom, že hrad vznikl ještě v době, kdy Žitava patřila Ronovcům, tedy před r. 1319. V této souvislosti nelze ani vyloučit možnost, že velenický hrad byl původním rodovým sídlem Pancířů ze Smojna, tedy Smojnem. Koncem 14. století patřily Velenice k Zákupům, jejichž majiteli byli po nějakou dobu rovněž Pancířové. V té době se snad Pancířové stali vazaly Vartemberků, kteří získali různé zboží v sousedství Velenic. Nasvědčují tomu alespoň doklady o patronátních právech Pancířů a Vartemberků uplatňovaných střídavě k týmž kostelům v bližším i vzdálenějším okolí. O osudech velenického hradu za husitských válek a pak za válek zdejší šlechty proti lužickým městům, v nichž hrál významnou úlohu právě příslušník rodu Pancířů Mikeš, téměř nic nevíme. Samostřílové šipky, nalezené v prostoru hradu, svědčí o jeho dobývání a je tedy možné, že zanikl za odvetných tažení Lužičanů do severních Čech ve 40. letech 15. století, pokud ovšem nalezené střely nepocházejí již z r. 1385, kdy byl velenický hrad údajně rovněž obležen. Pozdější zprávy o něm se asi vztahují ke dvorci v obci. Na počátku vlády krále Vladislava II. (1471–1516) bylo velenické manství převedeno ke královskému dvoru a o něco později zcela zrušeno. Současně změnily Velenice v krátké době několikrát své držitele. Na počátku 70. let 15. století zde seděl Melichar z Kouče, v r. 1475 koupil od něho vesnici i dvůr Mikuláš z Lutic, ale již v r. 1479 získali statek bratři Berkové z Dubé a z Lipé a připojili jej k panství sloupskému. Jeho součástí zůstaly Velenice i za dalších majitelů – Salhausenů, Kolovratů, Kokořovců i Kinských..