
Jednolodní gotický kostel s odsazeným presbytářem, krytý vysokým stanem s lucernou, nad presbytářem zvalbená sedlová střecha. Nejvýraznějším vnějším prvkem zděné části kostela je západní předsíň (nartex), otevřená pětiboká s pětipaprsčitou žebrovou klenbou. Hrotitý portál s přetínaným ostěním se nachází na jižní stěně, severní portál zazděn během 19. století. U severního boku presbytáře novogotická sakristie.
Loď kryje kazetový strop z roku 1675, presbytář hvězdová žebrová klenba (z doby Mockerovy opravy). Uvnitř by mělo být bohaté raně a vrcholně barokní zařízení, částečně z kostela sv. Mikuláše na Starém Městě pražském.
Hrotitý portál s přetínaným ostěním se nachází na jižní stěně, severní portál zazděn během 19. století. U severního boku presbytáře novogotická sakristie. Loď kryje kazetový strop z roku 1675, presbytář hvězdová žebrová klenba (z doby Mockerovy opravy). Uvnitř by mělo být bohaté raně a vrcholně barokní zařízení, částečně z kostela sv. Mikuláše na Starém Městě pražském..
Za husitských válek byl zřejmě poškozen, obnova skončila do roku 1491. Tehdy byl zřejmě postaven prakticky znovu, završen vysokou stanovou střechou, jejíž krov je dodnes částečně původní (dřevo na něj bylo smýceno v zimě 1488/89). Během 16. století nebyl kostel zřejmě nijak upravován, 1608 vybudována empora. Po třicetileté válce byla roku 1675 loď zakryta zachovaným kazetovým stropem, který možná nahradil klenbu. Během 18. století vybavován novým zařízením, po zrušení původního hřbitova kostel ve druhé polovině 19. století zchátral natolik, že se uvažovalo o jeho stržení. Místo toho byl pověřen vypracováním plánů na obnovu architekt Josef Mocker, který ji v letech 1896–7 uskutečnil. Naštěstí nedošlo k likvidaci barokního zařízení, stavbu doplnila schodišťová vížka u západního průčelí. Další oprava proběhla v 80. letech 20. století, od následujícího desetiletí je kostel ve správě pravoslavných..