Stekník

Ve 2. pol. 18. století, za jeho vnuka Jana Františka sv. pána z Klaudensteina dochází k rokokové úpravě objektu. Stekník držel od r. 1760, v roce 1772 získává pro svůj rod hraběcí titul a roku 1775 posílil svůj stav spojením s významným hraběcím rodem Hohenembsů (sňatkem s Marií Franciscou hraběnkou z Hohenembs). Roku 1796 prodal Stekník, rytíři Josefu Korbovi z Weidenheimu. V držení tohoto severočeského rodu byl zámek až do r. 1892. Poté přešel dědičně v držbu rodiny Hennetů. JUDr. Leopold sv. pán z Hennetu prodal statek v r. 1907 přes centrální direkci firmě Hielle a Dittrich v Praze, Fridrichu Gimbelovi. Po něm zdědil Stekník švýcarský konzul Gérold Déteindre, který byl posledním soukromým majitelem objektu. Potomci Gérolda Détéindre potom drželi velkostatek Stekník až do r. 1945. Po druhé světové válce byl velkostatek Stekník konfiskován, půda rozparcelována a zámek začal sloužit Výzkumnému ústavu chmelařskému v Žatci. Později jej užívala Národní galerie Praha, která zde umístila depozitář obrazů. V roce 1996 byl převeden do správy Národního památkového ústavu (tehdy Památkový ústav v Ú/L), který jej spravuje dosud. Zámek s italskou terasovitou zahradou, patří k nejvýznamnějším rokokovým stavbám v Čechách. Památka vytváří jedinečnou kompozici v krajině spojené s tradicí pěstování žateckého chmele. Pro svou výjimečnou hodnotu je tato krajina v současnosti nominována mezi památky UNESCO. Zámek vznikl na místě středověké tvrze Kaplířů ze Sulevic a později barokního zámku Kulhánků z Klaudensteina. Jeho dnešní rokoková úprava pochází z 18. století. Zpřístupněn je nový prohlídkový okruh v západním křídle, připomínající osudy posledního soukromého majitele, rodiny švýcarského konzula Gerolda Déteindre, která vlastnila zámek v letech 1907–1949. Součástí trasy jsou dva reprezentační prostory: sala terrena v přízemí a hlavní sál v patře zámku, prohlídka je ukončena návštěvou kaple Navštívení Panny Marie. Mimořádně jsou zpřístupněny také interiéry salonů jižního křídla s výstavou historických hraček a kočárků. Samostatně jsou zpřístupněny chodby přízemí zámku s výstavním prostorem a sklepením a samozřejmě italská terasovitá zahrada. Památku spravuje Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze..

Zahrada vznikla terénní úpravou jižního a jihozápadního svahu pod zámkem, stalo se tak kolem let 1765 -1770, kdy došlo k velkolepé přestavbě nejen zámku samotného, ale celého jeho okolí. Základem zámecké zahrady je ústřední osa, tvořená hlavní cestou, směřovanou na střed zahradního průčelí. Zahrada položená na této ose probíhá v různých úrovních terénu, vyrovnávací terasy pak zpevňují zídky se širokými schodišti. Hlavní funkcí zahrady bylo v podstatě rozšířit obytnou plochu zámku, byla tedy především zahradou okrasnou a odpočinkovou. Italská zahrada byla často zakládána na nepříliš velké ploše s poměrně hojnými kratochvilnými stavbami – terasy s umělou i uměleckou výzdobou, gloriety, sala terreny a další umělá i umělecká díla určovaly její výsledný vzhled. Živé rostliny nehrály v italské zahradě tolik významnou roli, i když byli pochopitelně také nezbytné. Cenila se však více jejich přirozená podoba hlavně v dálkových průhledech. Boční partery často zdobily střihem tvarované stále zelené keře, brodérie a později treláže s popínavými rostlinami. Na schodištích bývaly umístěny nádoby s cizokrajnými keři. V naší zahradě, kromě výše zmíněných charakteristik, najdete různá intimní zákoutí, odpočinkové vedlejší terasy( což s sebou jistě přineslo zjemnělé období rokoka). Velice pěkný článek o našich zámeckých zahradách od pana Ladislava Hoskovce, který nás navštívil v r. 2016 najdete na odkazu: http://botany.cz/cs/steknik/.

Pro svou výjimečnou hodnotu je tato krajina v současnosti nominována mezi památky UNESCO. Zámek vznikl na místě středověké tvrze Kaplířů ze Sulevic a později barokního zámku Kulhánků z Klaudensteina. Jeho dnešní rokoková úprava pochází z 18. století. Zpřístupněn je nový prohlídkový okruh v západním křídle, připomínající osudy posledního soukromého majitele, rodiny švýcarského konzula Gerolda Déteindre, která vlastnila zámek v letech 1907–1949. Součástí trasy jsou dva reprezentační prostory: sala terrena v přízemí a hlavní sál v patře zámku, prohlídka je ukončena návštěvou kaple Navštívení Panny Marie. Mimořádně jsou zpřístupněny také interiéry salonů jižního křídla s výstavou historických hraček a kočárků. Samostatně jsou zpřístupněny chodby přízemí zámku s výstavním prostorem a sklepením a samozřejmě italská terasovitá zahrada. Památku spravuje Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze..

Pro svou výjimečnou hodnotu je tato krajina v současnosti nominována mezi památky UNESCO. Zámek vznikl na místě středověké tvrze Kaplířů ze Sulevic a později barokního zámku Kulhánků z Klaudenstina. Jeho dnešní rokoková úprava pochází z 18. století. Zpřístupněn je nový prohlídkový okruh v západním křídle, připomínající osudy posledního soukromého majitele, rodiny švýcarského konzula Gerolda Déteindre, která vlastnila zámek v letech 1907–1949. Součástí trasy jsou dva reprezentační prostory sala terrena v přízemí a hlavní sál v patře zámku, prohlídka je ukončena návštěvou kaple Navštívení Panny Marie. Mimořádně jsou zpřístupněny také interiéry salonů jižního křídla s výstavou historických hraček a kočárků. Samostatně jsou zpřístupněny chodby přízemí zámku s výstavním prostorem a sklepením a samozřejmě italská terasovitá zahrada. Památku spravuje Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze..