kaple sv. Eustacha, Huberta a Jiljí (Eustachova kaple)

p., divize Mimoň. Farníci převzali další údržbu obnovené kapličky. Kaple má otevřené průčelí. Po stranách je na pantech zavěšena mříž. Má klenutou klenbu v barokním stylu. Stěny zdobiliy fresky, v současnosti stále velmi poškozené. Uprostřed se nachází torzo kamenného stupňovitého oltáře a na bočních stěnách výklenky pro svaté sošky nebo obrázky..

Huberta a sv. Jiljí v Borečku. Kapli nechala v roce 1712 vystavět velkovévodkyně toskánská Anna Marie Františka, žijící na zámku v Zákupech. Původně sloužila jako poustevna. Později byla přestavěna na barokní kapli a zasvěcena sv. Eustachovi, patronu lovců. Traduje se, že nese jméno po prvním poustevníkovi, který kapli spravoval. Kaple byla před 2. světovou válkou vyhledávaným náboženským cílem mnoha věřících. Po válce se zde začal budovat vojenský prostor a nejvíce kaple utrpěla při obsazení prostoru sovětskými vojsky. Nacházela se přímo v centru vojenského prostoru. Objekt sloužil výsadkovému praporu k sušení padáků. Vojáci vandalským způsobem poničili kapli nápisy v azbuce. Zřejmě také sloužila jako skladový prostor. Po odchodu sovětské armády v roce 1991 vtrhli do bývalého vojenského újezdu Ralsko dobrodruzi, čundráci a zlatokopové. Z bývalých vojenských staveb zmizelo vše, co se dalo prodat, a staré stavby se proměnily ve zříceniny včetně Eustachovy kaple..

Placidus byl znám jako pronásledovatel křesťanů. V mírových dobách velmi rád chodil na lov. Jednoho dne narazil na stádo jelenů, z nichž nejsilnější se odloučil a utíkal do lesa. Placidus jelena pronásledoval. Po dlouhé honbě zahlédl jelena na vrcholku skály. Zvedl luk, aby namířil, když v tom spatřil mezi parohy něco lesklého. Přiblížil se proto blíž a uviděl, že jelen má mezi parohy svítící kříž. Užaslý hleděl na nadpřirozený zjev, a v to uslyšel tajemný hlas: "Placide, proč mne pronásleduješ? Jsem Kristus, jenž za spásu tvoji a všeho lidstva zemřel na kříži. Šel jsi na lov, ale já jsem přišel ulovit tebe." Placidus se zeptal: "Pane, co mám činiti?" A dostalo se mu pokynů, aby šel k místnímu biskupovi a poprosil o křest. Placidus tedy vyhledal křesťany a dostalo se jemu i jeho rodině vzdělání ve víře Kristově a křtu. Placidus přijal jméno Eustach, jeho žena Theopista, synkové pak Agapit a Theopist. Druhého dne po křtu vydal se Eustach do lesa, kde uzřel opět zjevení. Dozvěděl se, že bude podroben trpkým zkouškám, ale vytrvá-li, dostane se mu odměny. A skutečně se utrpení a zkoušky brzo dostavily. Znenadání počalo Eustachovi umírat služebnictvo, pak zašla veškerá zvířata, zloději mu vyloupili obydlí a zapálili. Pohanské obyvatelstvo přisuzovalo pohromu pomstě bohů, jimž se rodina Placidova zpronevěřila, a v nenávisti je začalo pronásledovat a činili jim příkoří. Proto se Eustach rozhodl odstěhovat se s rodinou do ciziny a hledat tam obživu. Vstoupili na loď plující do Egypta a když majitel lodi žádal peníze, neměl jich Eustach dostatek. Proto byla jeho žena Theopista zajata a Eustach se syny vysazen na břeh. Zničen nastoupil Eustach se syny smutně další cestu. Dostali se až k břehům řeky a nemohli nalézti ani most, ani člun. Proto vzal Eustach jednoho synka na ramena a přeplaval s ním na druhý břeh. Když se vracel zpět, spatřil s hrůzou, jak obrovský vlk odnáší druhého synka, zároveň zaslechl výkřik od břehu, kde zase lev uchvátil prvního hocha a utíkal s ním. Zhroucen a vyčerpán vystoupil Eustach z vody a klesl na kolena, pronesl slova: "Pane, Ty jsi mi je dal. Ty jsi mi je vzal, Ty mi je můžeš opět vrátit. Jméno Tvé budiž velebeno." Pak našel službu u rolníka, kde zůstal a těžce pracoval. Když se po mnohaletém klidu rozvířily opět pohraniční spory, nemohli se Římané vyhnout ozbrojenému zákroku proti Parthům. Avšak císař Traján neměl zkušeného vojevůdce. Vzpomněl si na bývalého velitele Placida, dal ho hledat a po nalezení mu svěřil velení nad legiemi. Placidus - Eustach zvítězil a ubíral se s vojskem do Říma krajinami, kde kdysi zažil. Jednoho dne při odpočinku zaslechl rozhovor dvou mladých vojínů, kteří si vyprávěli své osudy a shledali, že jsou bratry. Byli to jeho synové. Jejich rozhovor vyslechla též nepozorovaně jistá žena, která rovněž ve vojínech poznala své syny. Tak se šťastně shledala celá rodina. Když císař Traján zemřel, nově zvolený císař Hadrián si přál oslaviti vítězství triumfálním pochodem, při němž měl vítězný velitel přinášet oběti pohanským bohům. Eustach odepřel jednati proti své víře. Za to jej rozhněvaný Hadrián odsoudil k smrti roztrháním šelmami. Lvi se však nedotkli ani Eustacha ani jeho rodiny. Proto byl rozžhaven kovový býk, do jehož nitra byli odsouzenci vrženi. Všichni zahynuli, ale jejich těla nebyla ohněm poškozena. To se mělo stát 20. září roku 120 po Kr. V 9. století byl v Římě vystavěn chrám k poctě svatého Eustacha. Jeho uctívání jako patrona lovců se přeneslo nejprve do Španělska a do Francie, pak do Belgie a do Německa. Do našich zemí byl jeho kult zaveden v druhé polovině 16. století německou šlechtou. Sv. Eustach byl i v našich zemích dříve uctíván jako myslivecký patron. Jeho kult však byl zatlačen uctíváním sv. Huberta. I svatoeustašských památek se u nás dochovalo málo..