kaple sv. Josefa z Calasanzy

Bavorský vévoda Klement František de Paula po smrti své matky Marie Anny Karolíny z Neuburgu vydal v roce 1752 povolení asi desítce mužů postavit nová obydlí na místě zaniklé původní vsi. Několik metrů severně od stávající kaple stála od roku 1798 kaple, zasvěcená Panně Marii. Stála až do roku 1900, kdy byla stržena v souvislosti s vysvěcením kaple nové. Stávající kaple sv. Josefa z Calasanzy byla postavena roku 1899. Postavena byla z milodarů, ale podstatnou částku věnovala Marie Terezie Bavorská, která žila na zámku v Zákupech. Během 1. světové války přišla kaple o zvon. V roce 1924 byl zakoupen zvon nový. V roce 1945 obyvatelé Lasvic před svým odsunem do Německa zvon sňali a zakopali. V následujících letech kaple chátrala a to takovým způsobem, že hrozilo její stržení a likvidace. Současnou rekonstrukci kaple včetně pořízení nového zvonu, renovace mobiliáře, zrestaurování oltáře a obrazu (v kapli je jeho digitální kopie), provedli v letech 2002–2012 na vlastní náklady její majitelé manželé Jandlovi. Ti kapli koupili od města Zákupy za symbolickou jednu korunu. Dne 25. srpna 2012 se konala u kaple slavnost i se mší na přilehlé zahradě k obnově kapličky zasvěcené svatému Josefu z Calasanzy za přítomnosti pražského biskupa Václava Malého..

Po škole v Estadille odešel v 15 letech na práva do Leridy. Vynikal jak nadáním, tak zbožností. Už při studiu filozofie toužil po kněžství. Vystřídal více španělských univerzit. Za studií teologie ve Valencii se ho snažila svést jedna vzdálená příbuzná, a proto odešel pokračovat do Alkaly. Tam na něj dolehly další překážky. V době úmrtí matky starší bratr padl v boji s Portugalci a otec proto naléhal, aby zanechal studia, plánuje pro něj svatbu a převzetí panství. Josefovi se podařilo ještě vymoci souhlas k doktorátu z teologie a musel se vrátit. Ke snahám ho oženit vymýšlel překážky a modlil se o Boží pomoc. Ta přišla v podobě závažné nemoci, při níž otec dal souhlas k Josefovu slibu, že v případě uzdravení se stane knězem. A tak mohl 17. 12. 1583 přijmout kněžské svěcení. Na přání biskupa převzal správu farnosti v Albarazinu, ale byl odvolán dosloužit nemocnému otci. Pak vykonával službu na leridském biskupství. Od smrti biskupa působil v urgelské diecézi jako generální vikář pro 70 far s 300 obcemi a se starostí o farnost v Ortoredě. Za osm let pozvedl diecézi a byl poslán jako misionář do Pyrenejí. V roce 1592 rozdělil převážnou část dědictví mezi své dvě sestry a chudé. Jako neznámý poutník pak odešel do Říma. Tam se stal členem několika bratrstev, navštěvoval poutnické domy, věznice, nemocnice, chudobince a ujímal se bezdomovecké mládeže. Žil asketicky a noční dobu často trávil na modlitbách v některém chrámu. Jako člen bratrstva křesťanské nauky učil nejen v chrámech, ale i na veřejném prostranství. Často se setkával se zanedbanými dětmi, které z finančních důvodů neměly naději na školní vzdělání. Po marných snahách o sehnání dotací k jejich nejzákladnějšímu vzdělání i po hledání pomoci u řeholních řádů, sám pro zanedbanou mládež ulice otevřel školu ve farnosti sv. Doroty r. 1597. Po týdnu bylo přihlášeno přes sto žáků. Josefovi pomáhali kněží z bratrstva a nešlo jim jen o vzdělání, ale hlavně i o mravní a duchovní výchovu. Bezplatný ústav jako náboženská škola brzy překročil tisícovku dětí a Josef celému vedení dal institucionální podobu sdružení Řeholních kleriků zbožné školy s lidovým pojmenováním piaristé. Od papeže Pavla V. se jim r. 1617 dostalo potvrzení kongregace s jednoduchými sliby a po čtyřech letech od Řehoře XV. povýšení na řeholi se sliby slavnými. Již za života Josefa Kalasanského se kongregace rozšířila dál do Evropy a roku 1634 vznikla provincie u nás na Moravě. Piaristé už působili v Mikulově, ve Strážnici a v Lipníku nad Bečvou. Zlé útoky proti dobru se nevyhnuly ani generálnímu Josefovu vedení. Byl v Římě obžalován údajně pro přátelský vztah ke Galileu Galileovi, proti němuž začal odsuzující církevní proces. Původcem žalob a pomlouvání u inkvizice byl ctižádostivý a neposlušný kněz Marius Sozzi. Když nedocílil plánovaného úspěchu, pokračoval s nespokojeným řeholníkem Štěpánem očerňovat Josefa s pomocí papežského dohlížitele na činnost klášterů, zdůrazňuje Josefovo stáří jako příčinu neschopnosti. Tím bylo nakonec dosaženo jeho vystřídání za Štěpána, kterému šlo o sebe samého. Pro smutné následky po úpadku kázně papež Inocenc X. dne 15. 3. 1646 odňal kongregaci výsady, takže se octla na úrovni sdružení bez trvalých slibů. Začas Štěpán těžce onemocněl a v očekávání smrti vznesl Josefovi prosbu o odpuštění. Josef tu chvíli prohlásil za nejradostnější. Před smrtí v 92 letech při loučení řekl: „Bůh, naše útočiště a síla za dnů soužení, po zranění umí i hojit. Nakonec se stane, co on chce. Věřte mi, že náš řád opět povstane a bude, jakým byl dřív. Zavinili jsme sami, co stalo se, abychom byli očištěni.“

Slova se naplnila, když r. 1669 papež Klement IX. opět povýšil piaristy na řád. Jeho zakladatel, Josef Kalasanský, byl v roce 1748 papežem Benediktem XIV. blahořečen a r. 1767 papežem Klementem XIII. kanonizován. V r. 1948 ho papež Pius XII prohlásil za patrona křesťanských základních škol na celém světě..