Starý Falkenburk

V žádné z mnoha dochovaných listin z přelomu 14. a 15. století o majetkových převodech jablonských statků není o Falkenberku ani zmínky. Zda se proto, že jej postavili teprve na začátku 15. století Vartemberkové, držící tehdy Jablonné i Lemberk. Na tuto dobu vzniku ukazuje i celková dispozice hradu, pokud ji lze vůbec ze sporých pozůstatků zjistit. Nevelké oválné hradiště bylo od severu chráněno prudkým srázem, od jihu, kde byl svah kratší, zajišťoval bezpečnost příkop. Celý areál byl obklopen valem, ostatní opevňovací systém zanikl beze stopy. Skrovné zbytky zdiva, nikde nevystupující nad úroveň terénu, dávají pouze tušit, že východní stranu hradiště tvořilo nádvoří s úzkými staveními a nádrží na vodu, zatímco na západní straně stával palác, snad věžovitý. Falkenberk nebyl nikdy panský sídlem. Vojenská posádka hradu měla za úkol chránit na severních hranicích přístup na vartemberské území a jako protějšek lužického Karlsfriedu střežil záhvozdskou cestu mezi Ojvínem a Jablonným. Historie Falkenberk není dlouhá. Začíná až rokem 1415, kdy již hrad přešel do rukou purkrabích z Donína, pánů na nedalekém Grabštejně a Roimundu. V době husitské zůstali rabštejnští Donínové, podobně jako v blízkém sousedství lipští a milštejnští Berkové z dubé nebo děvínští Vartemberkové, katolíky a byli ve spojení s lužickými městy. Proto došlo na počátku r. 1424 k tažení husitského hejtmana Bočka z Poděbrad na grabštejnské panství a proti Žitavě. Falkenberk byl tehdy útoku husitů ušetřen a hornolužičtí stavové, kteří pochopili jeho význam, sem vložili vlastní posádku pod vedením Baltazara Wunsche. O pět let později, v r. 1429, za dědických sporů mezi členy donínského rodu, však nastal náhlý zvrat. Falkenberk koupil od Venče z Donína horlivý stoupenec strany podobojí Jan Kolúch z Vesce a podnikal odtud výpady do Žitavska. V odvetu za to Lužičané hrad na velikonoce r. 1431 vypálili. Byl sice brzy opraven, ale konečný zánik na sebe nenechal dlouho čekat. Husitská pevnost, která se ani po Lipanech nepoddala Zikmundovi, r. 1437 znovu vyhořela a Žitavští z císařova rozkazu dílo zkázy dokonali. Přesto se však o třicet let později, v souvislosti s taženími proti Jablonnému, vracejí na Falkenberk ještě jednou. Je pravděpodobné, že Berkové z Dubé, držitelé nedalekého Jablonného, využili neklidné doby bojů mezi Vartemberky a Lužicí a opuštěné hradiště obsadili vlastní posádkou, proti níž byl útok Žitavských namířen. Přesnou zprávu o tom prameny nezachovaly, je však jisté, že rokem 1467 dějiny Falkenberku končí. Kamennou suť, jediný zbytek někdejší pohraniční pevnosti, pokryl les.