
Čtyřobloukový most je kamenný, o celkové délce 55 m a šířce 4,5 m (při pilířích je poněkud širší), samotná nosná konstrukce je dlouhá 40 m. Hlavní oblouk má výšku 3,18 m a světlost 10,8 m, tři inundační oblouky světlost 11,56, 9,1 a 5,6 m. Oblouky jsou vyzděny z pískovcových kvádrů, mostovka má povrch z čedičové dlažby a římsy z pískovcových desek. Plný zděný parapet je z důvodu ochrany před povodněmi kombinován odstranitelným ocelovým zábradlím.
Krátce poté byl pravděpodobně přestavěn do kamenné podoby a roku 1664 rozšířen na tři oblouky, jako kamenný je bezpečně zakreslen v městských plánech z roku 1770, kdy řeka protékala pod třetím obloukem. Roku 1806 byl most poškozen při povodni, o rok později při velkém požáru Mimoně a roku 1881 opět při povodni. Nejpozději od roku 1877 je tok Ploučnice směřován na prostřední oblouk. Most byl součástí komplexu mimoňského zámku, který spojoval s parkem na protějším břehu a dalšími objekty v této části města. Po nesmyslné demolici vlastní zámecké budovy (1984) je jednou z mála památek na barokně-klasicistní areál, který byl do roku 1945 ozdobou města. Mostu samotnému se nedostávalo patřičné péče, jeho stav se stával havarijním až k samé mezi fyzického zániku. V 70. letech 20. století byl opravován, dva z oblouků byly provedeny z betonu – o kvalitách těchto oprav svědčí skutečnost, že po dvou desetiletích byl znovu v havarijním stavu. Oprava v letech 2006–2010 zachovala nejkratší spojnici obou částí města, významně bylo také sníženo riziko povodní. Most byl slavnostně otevřen a vysvěcen 6. srpna 2010. Rozvodněná Ploučnice a voda z protržené hráze Markvartického rybníka v následujících dnech důkladně prověřila kvality a odolnost rekonstruované stavby.