Nalžovice

Nalžovice (či Nalžejovice) se poprvé připomínají roku 1364, kdy je držel Vilém z Nalžejovic. Jeho následovníci si podle pramenů v osadě postavili tvrz, která se však poprvé výslovně připomíná až roku 1545, kdy ves patřila k panství Červený Hrádek. Samostatným statkem se staly až ve druhé polovině 17. století, kdy je koupil Jan Kryštof Koppl z Adlersberku. Za něj či za následujícího majitele Mikuláše Franchimonta z Frankenthalu byl postaven nový barokní zámek. Zejména společenská reprezentace Mikuláše Franchimonta, univerzitního profesora a osobního lékaře mnoha významných osobností své doby, který byl roku 1677 povýšen do rytířského stavu, by si vyžadovala důstojné sídlo.

Mikulášův syn Antonín Alexander k zámku přistavěl zámeckou kapli, po jeho smrti roku 1709 zdědila panství sestra Josefína provdaná Koňasová z Vydří. Ta odkázala Nalžovice svému příbuznému Janu Václavovi Alsterlovi z Astfeldu. Za něj byly provedeny další úpravy zámku, pravděpodobně opět jako výraz důstojné reprezentace svého majitele povýšeného roku 1756 do stavu svobodných pánů. Po jeho smrti roku 1799 prodala dcera Jindřiška Nalžovice Hruškovským z Hruškova, později se majitelé často střídali až roku 1948.

Tehdy zámek Schwarzenbergům zkonfiskoval stát a zřídil v něm domov důchodců a od roku 1986 ústav sociální péče pro mentálně postižené dívky, který zde sídlí dodnes. Po navrácení zámku Schwarzenbergům byl další osudy ústavu nejasné, situaci vyřešilo až jeho odkoupení krajským úřadem Středočeského kraje.