Velký Valtinov

Jeho statek však byl v době vzpoury prodán za 6500 kop míšenských Jinřichovi Volfovi z Dubé a Lipého a tak došlo k dohodě (DZV 309 XII). Od té doby patřil Horní Valtinov k panství Jablonné v Podještědí. V roce 1718 koupil panství Jablonné od Františka Antonína hraběte z Nostic, nevlastního bratra posledního majitele z rodu Berků z Dubé Františka Antonína Berky (zemřel r. 1706) Jan Jáchym Pachta, rod Pachtů z Rájova vlastnil panství do roku 1867, kdy je koupil saský baron von Palma. Ten panství po několika letech prodal "Konsortiu, des verfassungstreuen Grossrunbesitzes" a roku 1877 je koupil továrník Mattausek z Benešova n.Pl. Valtinov byl v té době vyňat z panství Jablonné a prodán jako samostatný majetek "Viener Kredit und Verschussbank " ve Vídni. Horní Valtinov ( dvůr čp 9 spravoval 56,76 ha lesů, 43,98ha polí,17,61 luka 5,06 ha rybníků. V roce 1878 kupuje od vídeňské kreditní a úvěrové banky Dr. Gustav sv. pán ze Schlesingeru panství Velký Valtinov včetně Maleho Valtinova a díl panství Lada. Malý Valtinov přenechává kupujícímu valdštejnskému polesnému a bývalému řediteli lesnické školy v Bělé pod Bezdězem Josefu Vazačovi. Josef Vazač prodává statek Malý Valtinov s lesem 1898 velkoprůmyslníkovi Gustavovi Grassovi z Horního Podluží. Ten si předsevzal zkrášlení a rozšíření budov a také zvětšení majetku skrze nákup selských statků čp 5(1906) a čp 3 (1915). Dědicem a nástupcem po jeho srti 1922 se stal jeho strýc Dr. Fridrich Pergelt. Po 2. světové válce byl dvůr konfiskován a vydán rodině Noskových. V 90. letech byl dvůr navrácen restituentům dědicům Noskovým. Ti Horní Valtinov prodali v 1999 a 2003 současným vlastníkům Chmelům ze Chmelného. Dvůr Velký Valtinov čp. 9 leží uprostřed dominikální půdy na pískovcové ostrožně. Z terénní situace lze usuzovat,že Panenský potok se pod západní hranou ostrožny dříve rozléval v rybník, držený hrází v místech,kde dne prochází po dvou mostkách silnice. Rozsah rybníka od severozápadu určuje starý mlýnský náhon. Výhodnou polohu využíval ve středověku objekt, jehož relikty, zdivo a vstup do sklepa sekaný v pískovcovém podloží se dochovaly v areálu hospodářských budov. Dle polohy a výše popisované situace se mohlo jednat o panské sídlo. Toto panské sídlo nejpozději v době baroka zaniklo a jeho relikty byly použity při stavbě barokního hospodářského dvora. V povědomí ze zachoval jeho název "hrádek".