Knín

Roku 1367 společně s Březskými prezentovali nového křtěnovského faráře vdova po Přibíkovi z Knína a Zdeněk z Knína. Začátkem sedmdesátých let žili Přibíkovi synové Pešek, Nedamír, Ješek a Mikuláš z Knína. K rodině patřil snad i Svatomír z Knína (1378). Zmíněný Zdeněk z Knína se vyskytuje jako patron kostela v Křtěnově ještě v roce 1395 společně s Nedamírem z Knína (připomínán také 1373 a 1387). Zdeňkovým synem byl snad Vintíř z Knína, který roku 1410 podával svědectví o starobylé trase obchodní cesty z Vodňan do Týna (nad Vltavou) a naposledy je zmiňován k roku 1415. V 1. polovině 15. století tento rod vymřel a určitá majetková práva přešla na Oldřicha z Býšova. Někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých letech 16. století se v Kníně usadili Diviš a Oldřich Býšovcové z Býšova, dva z několika synů Jana Býšovce, kteří si otcovské dědictví v roce 1573 rozdělili. Ojedinělé zmínky připomínají sezením v Kníně k roku 1579 Diviše i Oldřicha, ale k roku 1589 již jen Oldřicha, neboť Diviš mezitím přesídlil do Všemyslic. Začátkem 17. století už celá osada patřila ke Dřítni. Zdejší vladycký dvorec se zřejmě stal běžnou poddanskou usedlostí. Jeho poloha je dnes těžko zjistitelná, tím spíše, že celá vesnice Knín s výjimkou kaple sv. Václava byla v devadesátých letech 20. století srovnána se zemí v souvislosti vyklizení ochranné zóny kolem JETE Temelín..