Buonconsiglio

V roce 1974 byl hrad předán Autonomní provincii Trento. V současnosti je tento památkově chráněný komplex sídlem umělecko-historického muzea s prostorami pro příležitostné výstavy, památníkem italských iredentistů, stoupenců snahy o sjednocení národní a národnostní menšiny, muzejním obchodem a restaurantem..

Hrad Buonconsiglio byl vystavěn v tzv. Německé čtvrti na severovýchodě tridentského starého města na skalním výběžku kolem dodnes existujícího bergfritu zvaného Mastio. Roku 1475 byla dokončena kaple hradu s freskami. V roce 1484 byl také zřízen vodovod z pramenů z nedalekých hor do arkádového nádvoří Castelvecchia k zásobení rezidence. V únoru 1508 se zde zastavil císař Maxmilián I., když v chrámu sv. Vigilia v Trentu přijal císařskou hodnost. Do 15. století byl Starý hrad nejstarší domácím sídlem tridentských knížecích biskupů. Kníže-biskup a kardinál Bernard z Cles v letech 1485–1539 nechal hrad v rámci příprav na tridentský koncil významně rozšířit. V této době vzniklo Magno Palazzo, zvaný „renesanční palác“, který se rozkládá východně od Castelvecchia. Sala Grande ve druhém podlaží odpovídá císařskému sálu v mnoha kníže-biskupských rezidencí Svaté říše římské. Hradby byly směrem k městu posíleny o čtyři rondely, z nichž se do dneška zachovaly tři. V 17. a 18. století byly vnitřní prostory z velké části nově vyzdobeny v barokním slohu. V roce 1796 během první koaliční války obsadila francouzská vojska město Trento i hrad, který byl poté přeměněn na kasárna. Napoleon Bonaparte na hradě Buonconsiglio v roce 1796 strávil několik dní. Po roce 1803 bylo město i s hradem součástí Rakouského císařství. Po následujících více než sto let někdejší kníže-biskupské sídlo sloužilo jako kasárna. Někdejší kníže-biskupský hrad Buonconsiglio v Trentu byl v 19. století sídlem c. k. vrchního velení tridentské pevnosti..