© Dominik 05/2024
Okresní město Hlohovec (německy Freistadt an der Waag, maďarsky Galgóc) leží na jihozápadním Slovensku v Trnavském kraji. Ve městě žije 22 tisíc obyvatel. Hlavní dominantou Hlohovce je barokně-klasicistní zámek (slovensky oficiálně kaštieľ, nesprávně zámok) s přilehlým parkem a francouzskými terasami. Součástí areálu je také vzácné empírové divadlo a další budovy. Zámek je od 1. června 2019 otevřen pro veřejnost. Zajímavostí je virtuální část prohlídky. K dalším památkám Hlohovce patří farní kostel sv. Michala, klášter františkánů s kostelem Všech svatých a kaple sv. Anny.
Existence hradu a města Hlohovec (maďarsky Galgóc) je prvně prokazatelně doložena v zoborské listině z roku 1113. Místo velkomoravského hradu (lépe řečeno hradiště) zmíněného v Anonymově kronice Gesta hungarorum (v překladu Činy Uhrů), které však podle fuldských análů údajně založili v letech 870 - 880 Bavoři, totiž není dosud bezpečně zjištěno. Podle rozesetých úlomků raně středověké keramiky z okolí zámku se v těchto místech slovanské sídliště skutečně nacházelo. ...Po vzniku uherského království se hrad stal součástí obranného systému na ochranu západní hranice. Z výšiny vystupující nad údolí Váhu střežil významné cesty a také sloužil jako sídlo komitátu. Již v roce 1275 se královský hrad dostal do rukou velmože Aby z rodu Abovců, který se od roku 1294 o okolí dělil s Abrahamem Rufusem (Rudý, Červený) z rodu Hunt-Poznanovců. V té době již bylo zřejmě původní dřevohliněné opevnění nahrazeno kamenným hradem. V letech 1349-1524 hrad vlastnil rod Kontů a jejich potomci Ujlakyové. Ze 14. století pochází hradní a později zámecká kaple, která zřejmě vznikla v rámci rozsáhlejší přestavby hradu palatinem Mikulášem Kontem. Po vymření rodu Ujlaky se hrad dostal do rukou Thurzů a stal se sídlem královského pokladníka Alexia Thurza. V době tureckého nebezpečí nechali Thurzové hrad a město nově opevnit. Podle inventáře z roku 1622 se hrad skládal ze starého vnitřního a z novějšího vnějšího hradu. Jeho podobu zachycuje Hipschmanova kresba z poloviny 17. století. Z renesanční fortifikace se dodnes zachoval zbytek dělostřelecké bašty při severním nároží. Od roku 1639 hrad vlastnili Forgáchové, za jejichž držby byl v roce 1663 na více než dvacet let obsazen Turky. Během povstání Františka Rákócziho II. byl hrad v roce 1706 vypálen. Zpustlý hrad získaly Erdődyové, kteří jej v polovině 18. století přestavěli na pětikřídlý zámek. Postupně bylo také odstraněno vnější opevnění. Poslední rozsáhlejší přestavba proběhla za Josefa Erdődyho na přelomu 18. a 19. století. V té době zámek získal dnešní barokně-klasicistní podobu. V roce 1801 bylo v zámeckém parku vybudováno vzácné empírové divadlo. Erdődyové zámek vlastnili až do konce 2. světové války, kdy jim byl zabaven a následně sloužil jako nemocnice pro sovětské vojáky. Po jejich odchodu zde krátce sídlila posádka československé armády. V 50. - 90. letech 20. století byl v zámku výchovný ústav pro mládež. Právě v tomto období došlo k jeho značné devastaci. Po přestěhování výchovného ústavu začal zámek chátrat a obývali jej bezdomovci. Kolem roku 2000 zámek získalo město a postupně zahájilo rekonstrukci. Od 1. června 2019 je zámek otevřen pro veřejnost..
|
Přihlášení |
