Bechyně

Na místě dnešního bechyňského zámku stával původně hrad Bechyně, postavený na rozsáhlém, strmém ostrohu mezi řekou Lužnicí a Smutným potokem. Starobylost místa dosvědčuje i staročeské osobní jméno, po němž bylo pojmenováno. Již Kosmova kronika uvádí „provincia Bechinensis“ jako článek staré organizace církevní správy. Od poloviny 12. století začíná historicky doložená, více méně souvislá řada bechyňských arcidiakonů (nejstarší známý je Dětleb v r. 1167), představitelů duchovní i hospodářské správy, kteří zastupovali pražské biskupy. Byla to rozsáhlá država zahrnující celé Bechyňsko a Vltavotýnsko a až do sklonku 13. století zůstala v rukou kléru. Snad právě rozsah této církevní državy přispěl i k přenesení sídla politické správy do Bechyně. Koruna se snažila záhy upevnit svůj vliv v této končině. Projevilo se to zejména za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253 až 1278). Ten usiloval nejen o posílení královské moci vůbec, ale cílevědomě se snažil co nejúčinněji proniknout právě do jihočeské oblasti a omezit odstředivé síly Vítkovců. K tomuto cíli směřovala i výměna statků pražského biskupství r. 1268, v době rozhodujícího nástupu proti Vítkovcům. Na „pusté hoře Bechyni“ dal král stavět hrad. Oporou hradu a zárukou jeho dalšího vývoje byl zázemí. Když se r. 1268 ujímal král Přemysl Otakar II. části biskupského majetku, patřily k ní vsi Hodonice, Nuzice, Netěchovice, Vesce, Doubrava, díly vsí Vranova, Hvožďan a vzdálenějších Tuklek a Hostů, dále užitky z rybolovů, mlýnů a z přívozu. Správci královského statku byli purkrabí (první známí z nich jsou Čeněk a Dobeš v r. 1283). Tragická smrt krále Přemysla Otakara II. v r. 1278, opakovaná bezvládí a slabá vláda krále Jana Lucemburského učinily konec snahám o upevnění královské moci. Nejenže se nepodařilo Vítkovce, zejména Rožmberky zatlačit, ale naopak výměna městečka Bukovska, vsí Neplachovic…  číst dále