Loupežnický stůl
© Petr Vaculčík 10/2003
Velký Mehelník je nejvyšší vrch Píseckých hor (632,5 m). Na severním svahu studánka zvaná Pimonova a na vrcholu řada velkých balvanů. Nejznámějším balvanem na Mehelníku je Loupežnický stůl. Je vysoký přes jeden metr a o stranách necelé dva metry. Miskovité prohlubně postupně erozí zanikají. Dle archeologických nálezů mohlo toto místo sloužit v haštalském období jako kultovní. Podle píseckého historika Jana Matznera mělo jít o obětní stůl, na kterém pohané měli do kamenných misek zachycovat krev obětí. Toto ale nikdy nebylo potvrzeno, i když obřady kultovní povahy zde byly pravděpodobně prováděny.
Kříže a lidské lebky vytesané na okraji stolu, které měli umocnit pověst, jsou dílem kameníků.
Na Silvestra dopoledne přicházejí turisté z okolí pro tradiční silvestrovskou pusu.
Místo je popisováno v knize Jiřího Frölicha "Písecké hory".
Pověsti Loupežnického stoluZ největší mísy uprostřed jedl jejich vůdce Kozlík, který pocházel ze zlatorudného mlýna na řece Otavě u Vrcovic, a nechal si říkat rytíř z Mehelníku. Menší misky patřili ostatním lupičům. Ti škodily v okolních vesnicích krádežemi drůbeže a dobytka zejména v nedaleké vsi Kluky. Jejich obyvatelé nastražili na loupežníky léčku, do které naivně padli. Rytíře Mehelnického i nejvěrnějšími otrávil jeho příbuzný. Zbytek lupičů přemohli povolaní vojáci za vydatné pomoci vesničanů. Při obsazení Mehelníku byla pod kameny nalezena truhla s naloupenými poklady. Druhá pověst hovoří o ženě, která v okolí sbírala houby. Když uslyšela hlas zvonu z města Písku ohlašující poledne, poklekla a pomodlila se. Jakmile vstala, místo stolu zel vchod do jeskyně na jejímž konci spatřila síň vykládanou zlatem a drahokamy, kde seděl rytíř v černém brnění. Na podlaze stály truhly plné zlata, kamenů a jejich jas osvětloval celou jeskyni. Žena chtěla úžasem vykřiknout, ale rytíř jí pohrozil slovy „Až za tisíc let“, načež vše tiše zmizelo a na stejném místě se zase objevil kamenný stůl..
