© Pavel Zany Komárek 18. 9. 2016
Ves Myšenec je prvně písemně doložena sice až r. 1331, ale je podstatně starší. Svědčí o tom kostel románského původu patrně z konce 11. století a také zbytky gotického hradu ze 13. století (viz samostatné heslo). Dříve významná ves s kostelem a školou je nyní jen místní částí města Protivína, která má něco přes 200 obyvatel. Myšenec leží na jihozápadním svahu stejnojmenného nevýrazného návrší (425 m n. m.) v těsném sousedství silnice I/20, spojující Protivín s Pískem. Jižní částí vsi prochází zeleně značená turistická trasa od protivínského nádraží, které je vzdáleno asi 2 km a představuje nejbližší možnost železničního spojení. Zelená dále pokračuje podél řeky Blanice k renesanční tvrzi Klokočín (viz samostatné heslo). Souběžně s ní vede také naučná stezka nazvaná Na břehu Blanice. Samotný myšenecký kostel sv. Havla značka míjí.
Kostel byl dlouho nepřístupný, až v posledních letech je v letní sezóně pravidelně zpřístupňován v rámci akce „Otevřené brány píseckých kostelů“.
Starobylý kostel sv. Havla v Myšenci je románského původu. ...Samotná ves je sice zmiňována až r. 1331, avšak v souvislosti s podacím právem ke kostelu. Drobný románský kostelík – dnešní sakristie - s apsidou tu podle starších názorů vznikl již ve 12. století. Podle nejnovějších poznatků vznikla sakristie až kolem roku 1260 současně se stavbou gotického kostela, a to zřejmě za účasti stavební huti ze Zvíkova a Písku. Již tehdy vznikla v podstatě dnešní dispozice kostela, do níž významněji zasáhla pouze novogotická přestavba v 70. letech 19. století, která se nejvíce dotkla věže. Kostel sv. Havla je jednolodní stavba s odsazeným pětiboce uzavřeným presbytářem mírně vychýleným z osy. Po jižní straně je umístěna sakristie, v západní části lodi tribuna a před západním průčelím hranolová věž. Na jižní straně lodi se nachází široký hrotitý portál, hrotitý portál najdeme také na vstupní straně věže. Na západní straně lodi ve výši okna je vchod na tribunu. Ve věži jsou pravoúhlá střílnová okénka. Okna presbytáře jsou vysoká, hrotitá s hlubokými špaletami a s kružbami. Presbytář je zaklenut polem a kápěmi závěru křížové klenby se žebry. Na jižní straně presbytáře se nachází drobný zdvojený sanktuář a hrotitý portál do sakristie, zaklenuté románskou valenou klenbou. Na její východní straně je zbytek původního triumfálního oblouku. V presbytáři a sakristii se dochovaly gotické nástěnné malby z let 1340-1350, které v letech 1906-1907 obnovil Hanuš Schwaiger. Plochostropou kostelní loď uzavírá široký hrotitý triumfální oblouk. V její západní části se pod novější kruchtou ukrývá původní tribuna podklenutá třemi poli křížové klenby. Podvěží je zaklenuto valeně. Vnitřní zařízení je vesměs novogotické. Současné varhany pro kostel asi v r. 1905 zhotovil pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr (1853-1930). Až do 90. let 19. století býval kolem kostela hřbitov, poté byl nový hřbitov založen asi 300 m východněji ve stráni nad silnicí. Se zrušením starého hřbitova se ztratily i hroby dvou nerozlučných kamarádů, sedláků ze sousedních Maletic a vyhlášených vesnických muzikantů. Právě oni, jak se badatelům podařilo zjistit, byli autory písně „Když se ten Tálinskej rybník nahání“, která brzy zlidověla. Za autora textu je považován Martin Bláha (*1818), nápěv je patrně dílem Jana Procházky (*1814), který se do Maletic přiženil z nedalekého Žďáru. Písnička prý poprvé zazněla na posvícení v Selibově r. 1877, v době, kdy autorům už bylo kolem šedesátky. Vznikla tedy zřejmě jako vzpomínka na mládí, kdy jim oběma učarovaly modré oči Marie Anny Kovářové, dcery tálínského baštýře. Oba však dostali košem. Krásná Marie Anna se provdala za zámožného sedláka do Štětic a spí svůj věčný sen na hřbitově u kostela v Heřmani. Kostel sv. Havla má status kostela farního, farnost Myšenec je však v současné době pod společnou správou několika farností při děkanství v Protivíně. V myšeneckém kostele se konají pravidelné nedělní ranní bohoslužby.
|
Přihlášení |
