kostel sv. apoštolů Petra a Pavla

Podle stavebně-historického hodnocení je stavbou v jádru románskou, datovanou do 3. čtvrtiny 12. století, je pravděpodobně dílem milevské huti a v jižních Čechách patří k nejvýznamnějším. Písemně je jeho existence prvně zmíněna r. 1360. Jeho původní románský sloh prozrazuje nyní hlavně hranolová věž s charakteristickými podvojnými okénky v nejvyšším patře. Historikové předpokládají, že vedle románského kostela existovalo původně feudální sídlo, které zaniklo a bylo nahrazeno hradem zvaným Újezd či Újezdec, vzdáleným asi 4 km jihovýchodně. Ten se poprvé připomíná v r. 1323 jako příslušenství královského hradu Zvíkova a v 16. stol. zcela zanikl v pozdější zástavbě. V druhé polovině 16. století byli držiteli Albrechtic rytíři Oudražští z Kestřan. Zajímavostí v síni kostela jsou dva náhrobní kameny z konce 16. století a začátku 17. století zhotovené právě zemřelým rytířům Oudražským. Nápis na větším kameni patří urozenému rytíři panu Bohuslavu Oudražskému z Kestřan a na Oudražích (+1610) a nápis na menším kameni dětem jmenovaného, Ctiborovi (+1599), Janu (+1605) a Alžbětě (+1606). Po bitvě na Bílé hoře se Albrechtice dostaly do majetku pověstného císařského generála hraběte dona Baltazara de Marradas a byly přiřazeny pod správu Hluboké. Do r. 1635 byly Albrechtice městečkem, za třicetileté války však zpustly a staly se vesnicí. V r. 1657 byla obec majetkem Václava hraběte Vrtby. Poslední mužský držitel z rodu Vrtbů, František Arnošt, zemřel r. 1751. Dědička Karolina byla provdána za hraběte Chermondta. Jeho dcera Filipina dostala Albrechtice jako věno a provdala se za barona B. Schütze. Ten se zadlužil a r. 1785 prodal Albrechtice c.k. hornímu radovi Prosperu hraběti Berchtoldovi. V držení jeho rodu byly až do r. 1948. Mimořádně významná je malířská výzdoba interiéru kostela z doby jeho stavby. Jeho stěny jsou pokryty monumentální kompozicí Posledního soudu, rozčleněnou do několika pásů. Celistvě jsou románské malby dochované zvláště v presbytáři, kde je objevil v r. 1943 akademický malíř Jiří Jelínek. Původní podoba kostela byla značně pozměněna četnými opravami, přístavbami a přestavbami. Poměrně závažné zásahy přinesla kostelu barokizace v 18. stol. a pak 1. polovina 19. století. Tehdy rozsáhlá stavební činnost souvisela s aktivitou místního faráře Víta Cízy, který působil v Albrechticích v letech 1819–1854. V r. 1828 nechal chrám vybílit, Fr. Jenschta z Českého Krumlova opravil varhany, pořízeno bylo nové zábradlí ke schodišti z lodě na kruchtu a sakristii, kobku a kostnici pokryla nová šindelová krytina. O rok později byl v kostele zbudován Boží hrob. V r. 1830 byl pak postaven na protější straně sakristie přístavek, tzv. oratorium, r. 1832 byl přelit velký zvon na věži a došlo k výrazné venkovní úpravě východního závěru kostela. V r. 1840 dále zhotovil malíř František Mikule z Jinína kopii obrazu sv. Petra a Pavla na hlavním oltáři. Ten o šest let později namaloval pro albrechtický kostel i obrazy křížové cesty. Z Cízova podnětu byl také pořízen nový ciferník na věžních hodinách s pozlacenými čísly, byl vyzdoben oltář i kazatelna, opravena kostnice a na vítězný oblouk namalován znak patrona chrámu, Prospera hraběte z Berchtoldů. Řadu let byl však kostel devastován a v r. 1947 dokonce došlo k zomítání vzácných maleb. Ty byly znovu odkryty a restaurovány akademickými malíři Františkem Kotrbou a Karlem Mezerou v r. 1962. Další renovace kostela byla provedena v r. 1988, kdy byly opraveny věžní hodiny. Současně bylo jejich ruční natahování změněno na elektrické. Namontován byl i nový ciferník s pozlaceným očíslováním. Dále bylo provedeno nové zastřešení celého kostela, oplechování v mědi, štukové omítky a nátěry. Kostel sv. apoštolů Petra a Pavla v Albrechticích je kostelem farním a konají se v něm pravidelné bohoslužby. Náhrobní kapličky

Kolem kostela se rozprostírá vesnický hřbitov, který je zdoben jednotně řešenými kapličkami s lidovými malbami a veršovanými náhrobními nápisy. Původcem myšlenky zbudovat zemřelým na ohradní zdi hřbitova pomníčky ve tvaru liché půlkruhové arkády nesené dvěma sloupy byl farář Vít Cíza. Za jeho působení v letech 1819–1854 byly postaveny téměř všechny kapličky. Pouze kaplička, na které je nápis zaznamenaný ve farní pamětní knize pod číslem 106, pochází z doby, kdy byl farářem František Toušek, který také dotyčný nápis složil a zapsal (1882–1913). Dále kapličky, na nichž jsou nápisy pod číslem 107 a 108, pocházejí z dob jeho nástupce dr. Josefa Záruby (1913–1921). Kromě těchto tří posledních byly tedy všechny kapličky stavěny ve 40. letech 19. století za faráře Víta Cízy, který také všechny nápisy na pomníky složil. První skupina tří kapliček byla stavěna z jara r. 1841. Tyto pomníky jsou zdobeny železnými křížky, obrazy patrona nebo patronky zemřelého. Podobné pomníky svým drahým chtěli postavit také Matěj Kubíček a ještě jeden chalupník. Jelikož se do trojice nikdo jiný nepřihlásil, postavil farář Cíza třetí pomník na svůj náklad pro jednoho lazara. Jelikož se postavené pomníky líbily všem osadníkům, vznikla myšlenka vybudovat další kolem celého hřbitova. Za čtyři roky stálo kolem hřbitovní zdi 60 kapliček. Scházelo jich dvacet, aby byl hřbitov zcela ohrazen. O pět let později byl již celý hřbitov obehnán kapličkami. Poté se kapličky začaly stavět přímo na zdi kostela. Výjimku tvoří monumentální, architektonicky ztvárněný jakýsi památník, věnovaný albrechtickým duchovním, charakteristicky umístěný k východnímu závěru kostela. Je zhotoven z cihel, 3,5 sáhu vysoký a 2 sáhy široký a místo železného kříže je kříž zlacený. Vymalována je na něm Večeře Páně a ve spodní části plochy je rozsáhlý 48řádkový nápis. Od poloviny 19. století prošel albrechtický hřbitovní areál řadou úprav. Ty však jeho původní vzhled značně poškodily a porušen byl také kompoziční rytmus trojic památníků na ohradní zdi. Také vzlínající vlhkost poznamenala malby Františka Mikule. Proto již v r. 1883 musela být řada památníků opravena akademickým malířem Václavem Šebelem z Písku. Nejrozsáhlejší renovační akce proběhla v letech 1931–1934, při které Tomáš Peterka a akademický malíř Josef Kousal z Prahy opravili či spíše znovu vymalovali patrně všechny kapličky. Poslední etapa restaurátorských a rekonstrukčních prací na obnově náhrobních obrazů a nápisů, kterou prováděl Karel Mezera s dcerou Klárou, skončila v r. 1987. Záhy poté Karel Mezera ve věku 78 let zemřel. Jeho dcera Klára údržbu prováděla po jeho smrti ještě několik let.