Gýmeš

Hrad nechal na místě starého slovanského hradiště postavit pravděpodobně v letech 1253–1270 Ondrej Forgách (Forgáč), zakladatel rodu Forgáchů. Nejstarší částí je trojúhelníkové nádvoří s hranolovitou věží s obytno-obrannou funkcí, obehnané raně gotickým opevněním. Koncem 13. století byla postavena další věž, a brzy poté byl mezi věžemi postaven hradní palác. Roku 1302 hrad násilně obsadil Matúš Čák Trenčanský a až r. 1312 byl dobyt králem Karlem I. Robertem z Anjou. Do vlastnictví rodu Forgáchů se dostal zpět r. 1386 poté, co jej dostal Blažej Forgách odměnou od královny Marie za to, že zabil jejího protivníka Karla Malého z Anjou. Hrad se stal poté sídlem rodu a centrem panství, v 15. a 16. století byly postaveny nové paláce a bylo vybudováno rozsáhlé opevnění vč. obranných věží. R. 1576 byl hrad i přes mohutné opevnění dobyt a vypálen tureckými vojsky, vedenými paši Esreffem a Muratem. S opravami začal až r. 1613 Zikmund Forgách, který nechal zdokonalit opevnění hradu. Hrad byl přesto dobyt r. 1618 vojsky Gabriela Bethlena a znovu Turky r. 1663. Při opravách bylo proto na nejohroženější jižní straně vybudováno nové opevnění s dělovými baštami. R. 1709 byl hrad zkonfiskován a převeden do majetku krále poté, co v Uhrách vypuklo stavovské protihabsburské povstání, vedené Františkem II. Rákoczim, ke kterému se přidal i Šimon Forgách. R. 1712 byl hrad císařem Josefem I. prodán českému kancléři J. Vratislavovi, který jej prodal Pavlu Forgáchovi. V 18. století byl gotický palác přestavěn na rodovou kryptu rodu Forgáchů s kaplí. Na počátku 19. století se Forgáchové přestěhovali do pohodlnějšího zámku v Jelenci, kde žili do r. 1919. Po vzniku Československé republiky se odstěhovali do Maďarska na rodinné sídlo u Balatonu. Poté, co hrad poničil velký požár, byly železné konstrukce použity při stavbě cukrovaru. R. 1950 byl hrad převeden do majetku státu. Zřícenina hradu poté pomalu chátrala a zarůstala náletovými dřevinami. V současné době probíhá postupná konzervace zdiva..