Neznašov

Zdeněk Terenský z Terešova se za stavovského povstání přidal na stranu odbojných stavů a jeho majetek byl jako konfiskát prodán Sezimovi z Vrtby. Po smrti posledního člena vrtbovského rodu, Karolíny, provdané Chermontové, zdědila Neznašov její dcera Filipína, provdaná za r. 1764 za Karla Bedřich Schütze. Tvrz však byla pro jeho velké dluhy v dražbě prodána a získal ji hrabě Prosper Berchtold z Uherčic. Neznašovská tvrz se ještě uváděla v r. 1757, ale hned za prvního Berchtolda byla okolo r. 1800 přestavěna v empírovém slohu s kaplí sv. Jana Nepomuckého. A u zámku byl založen malý park. Ve druhé pol. 20.století byl majitelem zámku československý stát a byly v něm vojenské sklady. V současnosti je zámek opuštěný a pomalu začíná chátrat. Zámek je ze tří stran obehnán neprostupným zděným a vysokým plechovým plotem. Zámecký park je zarostlý náletovými křovinami a téměř také již neprostupný..

Byl milovníkem umění a umělců, velkým lovcem a založením romantik. Oženil se s prostou dívkou z lidu (Kateřina Sušerová, dcera řezníka z Týna nad Vltavou) a nikterak nedbal nevole svého vznešeného příbuzenstva. V květnu posledního roku I. světové války si pozval do Neznašova přátele - umělce malíře Viléma Trska a sochaře Františka Rouse. V dusné této době si společně chtěli spravit náladu ve zdejších lesích a trochu se pobavit lovem. V krásném májovém večeru se vraceli kočárem z honu, když náhle z lesa zazněla střelná rána. Hrabě Otakar Prosper byl zasažen několika kusy sekaného olova a v bezvědomí klesl do náruče svého přítele MUDr. Kukuly. Z bezvědomí se již neprobral a druhý den dopoledne svému zranění podlehl. Všichni uvěřili, že se tu odehrála tragedie další pytlácké msty. Pátrání po vrahovi se okamžitě ujala policie. Z četnické stanice ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic byl přivezen policejní pes, který četníky dovedl k hraběcímu hajnému Tomáši Šebestovi. Ten byl zatčen a vzat do vazby. Pro nedostatek důkazů byl však osvobozen. Vdova Kateřina vypsala odměnu 5 000 korun za dopadení vraha, ale vražda zůstala neobjasněna. 19. února 1939 byl v Národní politice uveřejněn nenápadný článek "Hajný Šebesta vrahem hraběte Berchtolda?" Psalo se v něm, že dcera hraběte Julie, obdržela dopis od jistého Josefa Sedleckého ze Sušice, který ji psal, že ví, kdo byl vrahem jejího otce. Českobudějovičtí četníci se vypravili do Sušice za panem Sedleckým, který jim sdělil, že mu bývalý hraběcí hajný Šebesta, přítel z mládí, vyprávěl o svých pytláckých kouscích. Mimo jiné se zmiňoval také o tom, jak byl zaměstnán u hraběte. Jednou prý jej přistihl hrabě při pytlačení, hrubě mu vynadal, naplival do obličeje a několikrát jej udeřil rukavicemi (jiná verze uvádí, že mu slíbil místo fořta a slib nedodržel). To víš, jak mi bylo, to bylo něco pro mou povahu. "Já mu dal proto také sekanou a měl toho dost", řekl prý tehdy Šebesta Sedleckému. Sedlecký věděl, že byl jeho přítel z mládí podezřelý z vraždy, protože však netušil, jakým způsobem hrabě zemřel, nespatřoval v tom žádnou souvislost. Teprve po Šebestově smrti v r. 1930 se začal o případ zajímat a rozhodl se, že případ oznámí policii. Podle svých slov byl přesvědčen o tom, že bývalý neznášovský hajný čin spáchal. Zda byl vrahem, se však již vypátrat nepodařilo..