Myšenec

Do vnitřních prostor někdejšího hrádku byly později vestavěny drobné venkovské domky a život tohoto malého sídliště tak destrukční proces značně urychluje. Dnes už můžeme na místě zjistit jen to, že šlo v podstatě o rozlehlou palácovou stavbu s obdélným půdorysem, z níž se zachovala pouze část obvodového zdiva armovaného na nárožích masívními žulovými kvádry. Srovnáme-li dnešní stav s fotografiemi uveřejněnými v Soukupově Soupisu památek píseckého okresu, je zřejmé, jak značně proces rozpadu pokročil. Tehdy (1910) byla ještě v jižní stěně hrádku hrotitou archivoltou ukončená okna s tesaným žulovým ostěním a uvnitř pozůstatky někdejších nádherných sálů s částečně dochovanými ostěními portálků a dokonce s klenební konzolou píseckého typu. Polygonální obrácený jehlanec ukončený houbovitým abakem nesl náběh raně gotického žebra (detail pro určení stavební huti a data vzniku stavby). Hrádek byl vlastně ohromná obdélná budova s reprezentativními klenutými sály v patře, otevřenými na jižní straně do údolí Blanice velkými oknami s kružbami, jejichž nepatrné fragmenty byly ještě znatelné na poč. 20. století. Svým vybavením a přepychem nebyla asi o mnoho pozadu za Zvíkovem, či píseckým hradem. Vnější opevnění pravděpodobně nevynikalo mohutností, alespoň není zde nic, co by tomu nasvědčovalo. Z hrádku se ještě zachoval oblouk brány mezi čp. 54 a čp. 8..

Zachované architektonické detaily, uvedené v popisu hrádku, nám dovolují zařadit myšeneckou stavbu mezi díla písecké huti a klást její vznik do období vlády krále Přemysla Otakara II. – asi ještě do padesátých, či počátku šedesátých let 13. věku. Tento rozlehlý hrádek sloužil jako lovecký dům zasazený do volné přírody. V této souvislosti nemůžeme nevzpomenout na italské lovecké zámky císaře Fridricha II. z rodu Štaufů. I v Myšenci splnila královská huť požadavek náročné královské reprezentace..