
Skromné pozůstatky zříceniny kdysi mohutného hradu na výrazném kopci zvaném Hradisko, zvedajícím se nad levým břehem řeky Bečvy u Rožnova pod Radhoštěm. Ke hradu je nejlepší cesta od bývalého panského dvora, ve kterém je dnes zřízený koňský dvůr – ranč. Zde se dá jednoduše nechat auto a přes dvůr pokračovat strmě až na vrchol kopce, kde je náš cíl. Poněkud delší, ale pro turistu příjemnější je cesta přímo z Rožnova, odkud vede na hrad značená turistická stezka doplněná několika informačními tabulemi. Zřícenina středověkého hradu postaveného patrně ve 2. polovině 14. století zaujímá vrcholovou polohu kopce. Jádro hradu je tvořeno dvojicí proti sobě postavených paláců, mezi nimiž je umístěno prostorné nádvoří. Přístup do jádra byl umožněn branou v jihovýchodní části jádra. Na severní straně pod jádrem se rozkládalo menší podhradí, které zajišťovalo hospodářský chod hradu. Hrad ze tří stran obklopuje mohutný příkop a val, na několika místech dokonce zdvojený.… číst dále
Hrad Rožnov byl postaven v 2. polovině 14. století. Pro jeho stavbu bylo vybráno vhodné místo na vrchu Hradisko (522 m n. m.). Hrad byl od 14. do 17. století několikrát rozšiřován. První zmínka o hradu byla objevena v listině Voka z Kravař, později byl v majetku pánů z Cimburka a na konci 15. století pánů z Pezinku. V roce 1505 jej získali Kunštátové a roku 1526 Jaroslav ze Šelenberka. V roce 1535 získal hrad Jan z Pernštejna, ale již v roce 1539 byl z příkazu krále Ferdinanda I. obsazen a pobořen, neboť se na něm usídlila loupeživá tlupa. Později byl hrad provizorně opraven a ještě v roce 1660 sloužil panským úředníkům. Na konci 17. století byl opuštěn úplně. Zkázu hradu dokonali sami obyvatelé Rožnova. Ve druhé polovině 19. století dostali povolení obecního úřadu zbytky hradu rozebrat pro stavby svých obydlí ”aby také nějak té památky oučastní byli".
Jan z Mesnspeku nebyl žádný salát a krom loupeživého rytířování začal přímo pod hradem kutat stříbrný důl. Pravděpodobně byl uspěšný, neboť jej cestou do Olomoucké mincovny roku 1310 zapíchl osobně Fridrich, nebo chcete-li Friduš z Linavy. A co se týče konce hradiska, předcházel mu masívní důlní zával, kdy výdřeva nevydržela tlak okolních kopců na dutiny rozbíhajíci se až pod Radhošť."
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.