kostel sv. Jindřicha

Dnes je obec bohužel z velké části zatopená údolní přehradní nádrží Šance-Řečice dokončenou v roce 1970. Pod vodou se tak ocitlo samotné údolní centrum Starých Hamrů, mnohé význačné obecní stavby a horská železniční trať na Bílou, po které sem proudily tisíce turistů, kteří obec a okolí živili. Kontinuita obce tak byla nenávratně poškozena a Staré Hamry se z této rány nevzpamatovaly dodnes. V posledních letech sem přeci jen začínají opět proudit turisté, díky kterým kraj začíná ožívat. Na území obce se nacházejí zajímavé přírodní rezervace Mazák, Mazácký Gúnik a Poledňana. V roce 1638 nechal hrabě Jiří z Oppersdorfu postavit na pravém břehu řeky Ostravice (v současné osadě Hamrovice-Bučkovice, naproti dnešního centra obce Ostravice)železářské hutě, tzv. hamr. Bylo to výhodné, protože železná ruda se dobývala v blízkých Malenovicích. Současně se kolem hamru začala tvořit osada. Když později vznikly nové hamry v Bašce, začalo se hamerským hamrům říkat „staré hamry“. Tento název pak přešel i na obec, která se postupem času začala rozšiřovat podél slezského břehu Ostravice dále do hor. Obec tak získala úctyhodnou délku. Při velmi nízkém stavu hladiny v přehradě, vystoupí nad hladinu dávno zatopený most přes řeku Ostravici i s přilehlou cestou. Dá se tak tato část přehrady přejít suchou nohou. Jelikož však Staré Hamry patří do I. ochranného pásma vodního zdroje Šance-Řečice, doporučuje se tato činnost jen velmi otrlým nebo rychlým jedincům.

Jindřicha na vrchu Porubaném, jež se dle kroniky stavěl 1000 dní a dokončen byl v roce 1865. Ten byl ustanoven kostelem farním pro Staré Hamry a okolní osady. Kostel byl v duchu doby postaven v novogotickém slohu, stejně jako jeho interiér s cenným oltářem. Stavba kostela je jednolodní s polygonálním ukončením presbytářem. Stěny kostela jsou prosté, kamenné, doplněné několika mělkými opěráky. Průčelí je zakončeno malou věží. Blízko kostela se nachází hřbitov s mnoha cennými litinovými kříží, ukázka to umění místních železáren. Na hřbitovní zeď navazuje symbolický památník Maryčky Magdonové, tragické postavy z básně Petra Bezruče, který v této nežijící postavě ztělesnil utrpení lidí z tohoto horského kraje. Památník vytvořil sochař A. Handzel v roku 1933. I na kostelu a hřbitovu se bohužel podepsala stavba přehrady. Stavba budí dojem, že poslední oprava byla už dávno, okolní budovy jsou neudržované, na hřbitově je mnoho povalených náhrobků a vodní hladina, která se zastavila jen kousek pod kostelem neustále upomíná na tragický osud obce.