Kozlov

Na hradě je úzká, do skály vytesaná podzemní chodba – pozůstatek těžby nerostů (oblast je známa výskytem achátů, jaspisů, křišťálů a ametystů). Zprávy o historii hradu nejsou téměř žádné. Bohuslav Balbín psal o jeho dobytí v roce 1442 a z roku 1462 pochází zmínka o tom, že hrad je již pustý. Podle nálezů keramiky se předpokládá jeho vznik v první polovině 14. století..

Zbytky hradeb mu dodávaly pocit bezpečí proti všem, kdo by se na něj chtěl vypravit. Živil se především přepadáváním kupců, kteří jeli do Lomnice se zbožím na jarmark nebo se vraceli z jarmarku s tučným obnosem v měšci. Košovská kupecká cesta byla tou nejlepší obživou. Ozbrojen byl vždy pouze sekyrou a kopím, ale když někoho přepadl většinou přepadenému nezbyly ani kalhoty. Ve své jeskyni měl prý velké bohatství, které tam za těch několik let své působnosti nastřádal, nakradl, nahamonil, naskrblil a nahromadil. Jednoho dne však přepadl a okradl kupce až z Prahy. Když ten se na rynku v Lomnici o tom rozkřikl, řekli si konečně místní sedláci, kupci i obecní radové, že s tím Tatařínem už musejí něco udělat. Rozhodli se pro malou lest. Řekli si, že nejlépe ho chytí, když pojedou ukrytí ve voze naloženém kupeckými potřebami. Nemýlili se až na jednu věc. Když ten vůz jel okolo místa, kde byli kupci nejčastěji přepadáváni, opravdu se na ně vyřítil Tatařín. Jenže byl zřejmě cvičený v mnoha bojích, kterými prošel, a proto sedláky ukryté ve voze přeci jenom přemohl a oloupil. To už občané nevydrželi a rozhodli se pro další pokus o jeho polapení. Naplánovali to hned na večer po tom přepadení. Vydali se vyzbrojení lopatami, krumpáči, motykami a vidlemi. Došli až před polorozbořenou hradní bránu a před ní vykopali jámu. Tu zakryli chvojím. Po té začali před hradem dělat veliký rámus. Tatařín, nic netušící, se probral a nahonem se oblékl do zbroje, vzal si do jedné ruky sekyru a do druhé kopí a vyšel ven. Ačkoli se říká, že Tataři vidí i ve tmě jako kočky, rozespalý lupič přehlédl chvojí před branou a spadl do nachystané jámy. Občané se hned vrhli k díře a mlátili ho do hlavy. Po vytažení ho uvrhli do obecní šatlavy, kde strávil několik týdnů než pro něj přijela královská stráž. Ti ho pod vedením lomnického starosty předvedli před krále Václava I. Ten pak Lomnici nad Popelkou, za tak úctyhodné chování, povýšil na město a do znaku jí přiznal: Tatarského mužíka, v jedné ruce se sekyrou v druhé s kopím, stojícího na chvojí. Po Tatarově smrti v Pražském vězení bylo prý občas slýchávat od zříceniny nářek muže, který jakoby někam spadnul. Lidé se toho zvuku báli a proto pobořili zbytek hradu tak, aby tam nikdo nemohl nikam spadnout. Po této události, když se dlouho žádný zvuk neozval, lidé postupně zapomínali a přestávali si o Tatarovi povídat. Jak nyní vypadá znak Lomnice nad Popelkou?

Na červeném štítě stojí na zlatém trojvrší doleva kráčející ozbrojenec v otevřené přilbě a brnění stříbrné barvy s halapartnou v levici před sebou a s pozvednutou sekerou v pravici, zbraně jsou rovněž stříbrné se zlatými násadami. A jak k němu Lomnice přišla dle oficiálních závěrů?

Město získalo znak z erbu pánů Košíků z Lomnice, jenž jim byl pravděpodobně udělen králem Václavem I. za chycení zvěda u nedalekého Kozlova. V průběhu staletí se vzhled i výtvarné pojetí znaku měnilo až k nepoznání a vzniklo mnoho podob. Např. místo klobouku se objevila přilba, hůl byla vyměněna za halapartnu a v pravici se časem objevila sekera, ale zase zmizela tobolka neboli brašna za pasem. Nejasnosti panují také v určení národnosti zvěda. Všeobecně se soudí, že se jednalo o zvěda tatarského původu, ale historik Milan Mysliveček zastává názor, že nešlo o Tatara, ale příslušníka nějaké etnické skupiny pravděpodobně cikánského původu, kteří pod vlivem nastalých zmatků vyvolaných expanzí Tatarů, se k nám v této době dostali. Pokud by tato teorie byla pravdivá, jednalo by se o první zprávu o přítomnosti cikánů ve střední Evropě. Faktem však zůstává, že městský znak Lomnice nad Popelkou má jeden z nejstarších písemných dokladů své existence v rámci měst celých severovýchodních Čech..