Hůrka u Vranovic

Jeho pozůstatky jsou dobře patrné zejména na jihovýchodní, jižní a západní straně. Samotný půdorys tvrze má tvar obdélníku. Rozměry stran jsou přibližně 30 na 50 metrů. Přestože se obecně hovoří o tvrzi, rozměry opevnění dovolují spekulovat dokonce i o malém hradu. Rekonstruovat podrobněji podobu zástavby uvnitř obdélníku, vymezeném dosud patrnými valy, není bez podrobného archeologického průzkumu možné. Výjimkou je ohromná, zhruba obdélníková jáma na jihozápadě tvrziště, která nasvědčuje na propadlé sklepení pod velkou stavbou – pravděpodobně rozměrným hlavním stavením nebo donjonem (obytnou věží). Na dně jámy je dodnes k vidění spousta kamenného rumu. Sedláček ve svém díle zmiňuje, že „před lety“ šlo ještě na tvrzišti spatřit zachovalý podzemní sklep – bezpochyby v místě dnešní velké jámy. Dále se zmiňuje o čtverhranné vyvýšenině východně od pozůstatků hlavní budovy, kterou však již dnes nelze v terénu identifikovat. Zde bylo prý nalezeno velké množství opáleného kamení a hlíny a také spáleného hrachu a obilí. To může nasvědčovat tomu, že tvrz zanikla požárem. Při kopání, zde bylo také údajně objeveno velké množství hnětené hlíny. Z nedostatku nalezeného stavebního kamení a malty lze vyvodit, že opevnění tvrze bylo postaveno ze dřeva a z kamene byly jen podezdívky větších stavení. Hlavní stavba mohla být vzhledem ke své velikosti nejspíše minimálně patrová s kamenným podkladem a zbytkem dřevěným. Zajímavostí je rovněž zaniklá cesta na jižním úpatí kopce, která je dnes stále ještě zaznačena v turistických mapách, ačkoli v polích, přes které dříve vedla, už patrná není. Náznaky je možné vypozorovat pouze pod kopcem a na mezích kolem. Vedla od Vranovic kamsi na severozápad nad obec Sedlici nebo přímo do obce. Bezpochyby to byla kdysi cesta spojující tvrz s okolím.

V samotných Vranovicích se nachází pozůstatky druhé tvrze, avšak její rozměry částečně pohlcené vsí se zdají menší, než jsou rozměry Vranovské Hůrky (více světla do situace by mohl přinést podrobnější archeologický průzkum) a její poloha není tak výhodně situovaná, ačkoli A. Sedláček ve svých „Hradech“ uvádí, že „byla vodou opuštěna“. Z toho snad lze usuzovat, že Vranovská Hůrka by mohla být prvním a větším sídlem zmíněného Heřmana, jako hlavní opěrný bod jeho vlády nad svým zbožím. Dále víme, že roku 1353 držel Vranovice jistý Jiřík ze zchudlé větve rodu Buziců (zdali to byl syn či příbuzný Heřmana nevíme), která se později za vlády jeho syna označovala jako Vranovští z Valdeka. Sedláček ve svém díle zmiňuje, že Jiřík učinil toho roku smlouvy s pány z Rožmberka o hranice mezi lesy Vranovskými a Strašickými. Roku 1367 byl již Jiřík mrtev a na jeho sirotky dohlížel poručník Oldřich z Vranovic, snad bratr. Možná, že každý z bratrů seděl na jedné tvrzi, jak spekuluje Sedláček ve své knize. V letech 1378–1418 spravoval zboží již dospělý Jiříkův syn Jaroslav, který se začíná v predikátu psát z Valdeka a jinde z Vranovic. Své vranovické zboží prodává. Roku 1436 již podle písemných zmínek vlastní Vranovice a k nim přilehlé tři vesnice (Pňovice, Hůrky, Nesvačily) Hašek ze Zvířetic. Nedlouho poté bylo zboží připojeno k nedalekému rožmitálskému panství. Dá se předpokládat, že poté význam obou tvrzí upadl. Roku 1469 postoupili bratři Lev a Protiva ves Vranovice králi Jiřímu za Mirotice. Později byly Vranovice k Rožmitálu znovu přikoupeny. Pustá tvrz byla v 16. století v držení jistého Žakavce ze Žakavy, který k ní držel popluží u vsi. Druhé popluží patřící k Hůrce bylo obhospodařováno nově vystavěným Vranovským dvorem. Zda a jak byly tvrze nadále využívány a případně kdy zanikly, nelze bez písemných dokladů zjistit bez podrobnějšího archeologického průzkumu. Spekuluje se, že tvrz Hůrka někdy v 16. století podlehla požáru. Václav Hájek z Libočan, který byl v letech 1524–1527 farářem v Rožmitálu, zaznamenal zkazku o Vranovských a Hůrkovských z rodu Buziců. Zde se jistě opíral o historickou skutečnost, že různí příslušníci rodu Vranovských z Valdeka na tvrzích ve druhé polovině 14. století seděli a spravovali své zboží..