Dražíč

V r. 1703 panství koupila hraběnka Terezie Pöttingová, ale r. 1729 ho prodala Janu Václavu Thamovi. Za něho byla k renezanční tvrzi přistavěna v první třetině 18. st. Barokní kaple sv. Mikuláše. V pol. 18. století byla tvrz přestavěna v barokním slohu. Poslední držitel z rodu Thamů, Jan prokop, prodal r. 1802 Dražíč vojenskému hejtmanu Antonínu Josefu Kleinovi, od něhož ji koupil po dvou letech pražský měšťan Jan Michael Tensch. Ale již roku 1806 ji prodal hraběti Karlu Paarovi. Pro potřeby administrace dražíčského statku byly v zámku provedeny po r. 1872 úpravy. V rodině Paarů zůstal Dražíč až do r. 1924. Tehdy byl zámek funkčně připojen ke statku a i v druhé pol. 20. stol. patřil místnímu JZD a sloužil jako skladiště. Nyní je v soukromém vlastnictví a velmi pečlivě nepřístupný..

Deymové jsou původem staročeský vladycký a později hraběcí rod, pocházející ze Stříteže nedaleko Milevska. V 16. a 17. stol. vlastnil rod v jižních Čechách několik držav, mimo jiné např. Čimelice, Čížovou nebo Nadějkov. Hrabě Deym se tedy vrátil ke svým jihočeským kořenům. Současný majitel dražíčského zámku, Dipl.Soc. hrabě Leopold Deym, pochází z bavorské větve rodu, kterou založil Václav Hynek Deym, majitel Vodice, Nadějkova, Přestanic a Libětic. Václav Hynek byl jako první povýšen v r. 1730 do hraběcího stavu. Leopold Deym se rozhodl oživit zdi dražíčského zámku mládím. Založil proto společně s obcí Dražíč společnost s ručením omezeným a vtělil jí příznačný název - Zámek Mládí. Tato společnost zde pořádá společné festivaly české a bavorské mládeže..