Hnojník – zámek (Hnoinik)
Ves 9 km jz od Českého Těšína. V pramenech: 1305 – Gnoynik, 1445 – Hnoynik, 1638 – in pago Gnoynik, 1736 – Hnoynick, 1808 – Hnoynik, 1850 – Hhnognik, 1885 – Hnojník (hnůj – osada se špinavou, líně tekoucí vodou).
Hnojník se poprvé uvádí roku 1305 (Gnoynik) v soupisu desátků vratislavského biskupství. Od roku 1445, kdy je jmenován jako samostatný statek, se v jeho držení vystřídala celá řada šlechtických rodů. Koncem 15. století náležela obec Těšínské komoře a od roku 1506 byla znovu jako samostatné zboží.
Poprvé se zmiňuje 25. března 1445 Stašek z Hnojníka, kterému dává těšínský kníže Přemek půl lánu pozemku u Těšína a osvobozuje jej od dávek a povinností (LT 194), příslušník vladyckého rodu Hnojnických z Hnojníka. Tito vladykové pocházeli ze stejného společného rodu jako Tlukové z nedalekých Dolních Tošanovic. Matěj z Hnojníka v roce 1483 odpřisáhl urozenost Geraltovských, vyznal s Mikulášem Tlukem z Tošanovic jejich příbuzenství po bábě (Pilnáček 1991, s. 230). Jan Hnojnický vlastnil do roku 1545 nedaleký statek Dolní Soběšovice (Hosák 1938, s. 902). Někdy kolem poloviny 15. století se Hnojník dostal do vlastnictví Ješka z Bukova (Hosák uvádí z Bítkova), který se 27. července 1483 vzdal svého práva na Hnojník, Koňákov, Střítež, Hrušov a Komorní Lhotku ve prospěch těšínského knížete Kazimíra (LT 298). Ten patrně zastavil Hnojník Janu Bruzovskému z Bruzovic. Od Jana Bruzovského ves vyplatil Erazim Gelhorn z Bankovic a obdržel ji od knížete Kazimíra v roce 1506 do dědičného vlastnictví (LT 376). V průběhu první poloviny 16. století se Hnojník dostal do vlastnictví Tluků z Tošanovic. V roce 1540 (24. dubna) odstoupil Zikmund a Melichar Tlukové z Tošanovic Hnojník svému bratru Kašparu Tlukovi (LT 494). V roce 1556 prodal Zikmund Tluk z Tošanovic ves Hnojník Václavu Pelhřimovi z Třánkovic (LT 538). Ten se jako majitel Hnojníka uváděl i v roce 1606 (LT 727, 730, 733, 735). V roce 1609 mu potvrdil držení Hnojníka a Rakovce kníže Adam Václav (LT 748). Statek skládající se z Hnojníka a Rakovce spolu se „sídlem“ prodal Václav Pelhřim z Třánkovic v roce 1613 Kašparovi Marklovskému z Žebráče (LT 786). Marklovští z Žebrače byli starým slezským rodem zřejmě stejného původu jako moravští Pernštejnové, nebo slezští Monovští. Ve znaku nosili na červeném štítě žlutou zubří hlavu, táž pak jako klenot. V roce 1619 patřil Hnojník již Petru Mitrovskému z Nemyšle (Radimský, 1953).
Do roku 1665 držel Hnojník Ondřej Wildau z Lindenwiese a v letech 1665 – 1688 následoval Ondřej Leopold Wildau z Lindenwiese. Mezi léty 1688 – 1736 držel statek František Albrecht Wildau z Lindenwiese. Wildauové z Lindenwiese byli novoštítnou těšínskou rodinou, obdařena 5. března 1661 znakem a heslem. Ve znaku nosili v 1. a 4. poli vzrostlý strom na zeleném pahorku, ve 2. poli na žlutém pruhu černou mědvědí hlavu, ve 3. poli uťatou medvědí nohu, klenotem divého muže se zeleným věncem na hlavě a zeleným opásáním, držící vytržený peň, přikryvadla černo-žlutá. Majitel Hnojníka Fratišek Albrecht byl synem purkmistra Těšína Ondřeje (+ 1656) a jeho ženy Zuzany, vdovy po Michalovi Wernerovi. V Hnojníku měl být dochován náhrobek Ondřeje z Lindenwiese, narozeného 28. listopadu 1612 a zemřelého v květnu 1696. Nedávné pátrání po něm však bylo bezvýsledné. Rod se připomíná ještě roku 1851. Poslední vůli Františka Albrechta z Lindenwiese a na Hnojníku z roku 1737 doslovně uvádí Vlastivědný věstník moravský, 1947, s. 145-146. Rod se často také psal „Wildavský“ z Lindenwiese.
Od Františka Albrechta koupil Hnojník roku 1736 Karel Václav Beess z Chrastiny, který nechal na místě starého zámku vystavět nové, honosné panské sídlo. Beesové z Chrastiny přišli do českých zemí v pobělohorské době, ale od poloviny 18. století žila již jen bavorská větev této rodiny, která držela statky ve Slezsku, na Moravě a v Čechách. Karel Václav zemřel roku 1751 a statek spravovala v letech 1751 – 1757 vdova Karolina rozená Rejzvicová z Kadeřena. V letech 1757 – 1785 je zde jejich syn Jiří (I.) Karel Josef, narozený 10.3. 1721. Ten zemřel 1.9. 1785 a majetek přechází na Jiřího (II.) Frydrycha svob. pana Beesse z Chrastiny, narozeného 16.7. 1750. Po jeho smrti 29. 5. 1819 je zde držitelem Jiří III. sv. p. Beess z Chrastiny, narozený 11. 3. 1779, který je tu se svou manželkou Annou v. Mattencloit až do své smrti 29.5. 1836. Do roku 1871 drží panství Jan sv.p. Beess z Chrastiny, který zemřel 27. února 1871. Po něm následuje Jiří (IV.) , narozený 5. února 1824 s manželkou Stefanií rozenou Wachtlerovou. Po jeho smrti 14. března 1905 přejímá zboží Jiří (V.), narozený 27. března 1848 a je zde do své smrti 7. července 1930. V letech 1930 – 1945 drží statek Jiří (VI.) sv.p. Beess z Chrastiny, narozený 15. prosince 1880, spolu se svou manželkou Marií rozenou Štorchovou. Zámek se statkem vlastní až do roku 1945.
Původní barokní zámecká budova byla vystavěna po roce 1736 Karlem Václavem Beessem z Chrostiny. Zámecká budova čp. 27 s parkem stojí na kopci ve středu obce. Jedná se o jednokřídlý dvoupatrový empírový objekt, se starším jádrem a pozdějšími úpravami, obdélného půdorysu a plochou polovalbovou střechou. V jádře barokní zámek byl přestavěn v první polovině 19. století za Jana Beesse z Chrostiny podle návrhu vídeňského architekta Josefa Kornhäusela. Ten byl typickým představitelem vídeňského klasicismu a na Těšínsku stavěl hlavně pro arcivévodský dvůr a bohaté měšťanstvo. Roku 1897 bylo dostavěno druhé patro a v letech 1947-1948 došlo k rozsáhlé vnitřní adaptaci zámeckého objektu, jíž získal nynější podobu.
Fasáda průčelí, v ose s mělkým zvýšeným rizalitem, je v přízemí, odděleném profilovanou kordonovou římsou, členěna pasovou bosaží. Rizalit, v šíři pěti okenních os, člení v přízemí mělká slepá arkáda se stlačenými oblouky, na jejichž pilíře dosedá vysoký řád s hladkými, ve středu sdruženými polosloupy s iónskými hlavicemi, nesoucími profilované kládí a atiku s kuželkovou balustrádou. V průčelí je portikus s hladkými sloupy, nesoucími balkón, nad ním v patře jsou osazeny dvoukřídlé dvéře s půlkruhovým záklenkem a dvojicí obdélných oken. V druhém patře jsou půlkruhově ukončená okna. Po obou stranách střední části rizalitu je fasáda v obou patrech prolomena dvěma okenními osami, v prvním patře doplněnými půlkruhovými nadokenními vpadlinami a průběžnou nadokenní římsou, nesenou konzolami. Fasáda po obou stranách rizalitu, prolomená ve všech patrech dvěma okenními osami, je u nadstavby druhého patra členěna kazetami. V ose zadní, obdobně řešené fasády prolomené šesti okenními osami je mělký rizalit s portikem, členěný dvěma iónskými sloupy, nesoucími profilované kladí s atikou. V patře rizalitu jsou dvoukřídlé dvéře na balkón s nadokenní půlkruhovou vpadlinou a dvě obdélná okna po obou stranách vstupu. Druhé patro je prolomeno půlkruhově ukončeným oknem.
V interiéru je částečně zachována původní třítraktová dispozice, se střední chodbou v podélné ose, a trojramenným slavnostním schodištěm. Vstupní prostor je zaklenut stlačenou valenou klenbou s lunetami, ostatní prostory přízemí jsou zaklenuty zrcadlovými a valenými klenbami s lunetami. Schodiště je zaklenuto plackami se štukovými zrcadly. Patra jsou plochostropá. Mezi sloupy portiku v průčelí je umístěna socha sv. Floriána a socha ženy. Původní mobiliář z objektu byl odvezen po roce 1945. Přestavěný a nově upravený zámek s parkem se stal spolu s novým farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie vystavěným v letech 1808 – 1812 dominantou obce. Připomeňme ještě, že v areálu zdejšího farního kostela se nachází hřbitovní kaple – původně hrobka rodiny Beessů z Chrostiny. Historizující kaple je obdélného půdorysu, s pravoúhlým závěrem. Pochází z druhé poloviny 19. století. V ose průčelí mělkého rizalitu, završeného atikou je segmentem ukončený vstup s přímou profilovanou římsou. Po obou stranách půlkruhově ukončené niky. Fasádu, členěnou profilovanou korunní římsou a pilastry s římsovými hlavicemi, prolamují pravoúhlé okenní osy, které jsou rámované šambránami. Interiér je zaklenut plackovými klenbami s pasy. V této hrobce je pochováno deset příslušníků rodu. Je zde umístěno deset náhrobních desek:
Josef Jan Nepomuk (+ 27.2.1861), jeho manželka Marie roz. Kasparková (+ 23.1.1887), Jiří IV. (+ 14.3.1905), jeho manželka Stefanie roz. Wachtlerová (+ 26.4. 1921), jejich děti: Clemens (+ 25.4. 1868), Leopold (+8.11. 1891), Jiří V. (+7.7. 1930), Hans (+ 14.10. 1930), Josef (+ 5.2. 1934) a jeho manželka Wilhelmína roz. Faustová (+ 4.10. 1936).
V Hnojníku – místní části Komorní Lhotka, v blízkosti evangelického kostela, je zachován kamenný náhrobek Jana Bohumila Čambora z Jiskřičína a jeho manželky Kristýny Beatrice.
Náhrobek pochází z poloviny 19. století je obdélného tvaru, s litinovým erbem, rámovaný rytým, v rozích konvexně probraným rámem. V levé polovině desky, pod nápisem Hier ruhet, je sedmiřádkový nápis, oddělený svislou rytou linkou: Johan Gottlieb / Tschammer / Ritter von Iskrziczin / Gutsbesitzer / von Ober Domaslowitz / geb. Am 3. september 1790 / gest. Am 26. April 1852. V pravé polovině desky je pak šestiřádkový nápis: Seine Ehefrau / Christine Beata / geborene/ Tschichard / geb. Am 29. Dezember 1787 / gest. Am 9. Mai 1858. V rozích desky jsou okruží s rozetami. Znak je dělený, v obdélníkovém štítu v pravém poli na zlatém podkladu roh, v levém poli na modrém podkladu jelení paroh. Klenot je obdobný. Přikrývadla jsou ve tvaru akantů.
Poslední majitelé zámku Beessové z Chrostiny přebívali, především v zimním období, ve Vídni, pouze v letní sezóně přijížděli do Hnojníka. V 18. století patřily ke statku mimo Hnojník i osady Rakovec, součást Smilovic, Nebory, Dolní Líštná a Lyžbice (Dnes součást Třince). Počátkem 19. století přibyly i Horní Tošanovice, Ráj, Darkov, Louky n.Ol. a Konská.
6. července 1930 navštívil Hnojník i president T.G. Masaryk, aby na zámku přenocoval. Říkalo se, že bratr posledního majitele Johan Nepomuk Beess byl spolužákem T.G. Masaryka během vysokoškolských studií.
V roce 1945 byl majetek Beessům z Chrostiny konfiskován ONV v Českém Těšíně. Poslední majitel velkostatkář Jiří Beess byl 29. srpna 1946 odtransportován do Německa, v rámci poválečného odsunu Němců, kde v roce 1955 zemřel. Po roce 1948 byla zbylá část mobiliáře odvezena do depozitářů hradu Šternberk na Moravě, kde zůstal uložen až do roku 1999. Podobný osud potkal i zámeckou knihovnu, jejíž torzo je rozptýleno ve fondech uložených jak ve Šternberku, tak především v zámku v Potštátě. V době převozu čítala tato knihovna na 750 svazků. Po druhé světové válce byla na zámku krátkou dobu umístěna i tzv. Scherschnikova knihovna z Těšína, později rovněž evakuovaná. Na hradě Šternbberku je uloženo celkem 421 kusů z původního hnojnického mobiliáře zámku. O osudu většiny zařízení zámku však nejsou přesnější informace, dle svědectví pamětníků byl rozkraden či rozprodán za symbolické částky. Do roku 1966 byl zámek sídlem MNV, Státních lesů a Výzkumného ústavu a tím i započala doba úpadku hnojnického zámku i velkostatku. Ve zbylých prostorách byly byty. V roce 1966 byl zámek odkoupen Státním statkem v Hnojníku za 150 000,- Kč, který zde měl ředitelství. V prvním poschodí byla zřízena obřadní svatební síň. Nejtěžší období ve své historii prožívá zámek i přilehlý park po roce 1990. Nezájem kompetentních úřadů i časté střídání „majitelů“ v posledních deseti letech zanechaly z dálky viditelné stopy. I v současné době je zámek nabízen k prodeji prostřednictvím realitních kanceláří, ale najít movitého majitele se stále nedaří. Současný stav zapříčiněný i patřičným nezájmem kompetentních institucí je již alarmující.
Přes tuto smutnou skutečnost zůstává empírový zámek v Hnojníku němým svědkem starých časů a pořádků, kdy Beessové z Chrostiny patřili k významným slezským šlechtickým rodům a nesmazatelně se zapsali do dějin Těšínského knížectví.
Přehled držitelů:
1445 – Stašek z Hnojníka
1483 – Matěj z Hnojníka (?)
do 1483 – Ješek z Bítkova (Bukova)
1483 – těšínská knížata
poč. 16. stol. - Jan Bruzovský z Bruzovic
před 1506 – kníže Kazimír
1506 – Erazim Gellhorn z Boukovic (zem. hejtman kn. těšínského)
do 1540 – Zikmund (+ po 1577)a Melichar (+ před 1556) Tlukové z Tošanovic
1540 – Kašpar Tluk z Tošanovic (jejich bratr, + před 1556)
do 1556 – Zikmund Tluk z Tošanovic (+ po 1577, m. Markéta Rajská z Rajska)
1556 – 1606 - Václav Pelhřim z Třankovic
1606 – 1613 - Václav st. Pelhřim z Třankovic
1613 – 1619 - Kašpar Marklovský z Žebráče (+ 1625, m. Dorota Macáková z Ottenburka)
1619 – Petr Mitrovský z Nemyšle
do 1665 – Ondřej Wildau z Lindewiese (+ 1665)
1665 – 1688 – Ondřej Leopold Wildau z Lindewiese
1688 - 1736 – František Albrecht Wildau z Lindewiese
1736 – 1751 - Karel Václav Beess z Chrostiny – stavitel zámku
1751 – 1757 - vdova Karolina rozená Rejzvicová z Kadeřína
1757 – 1785 - Jiří (I.) Karel Josef sv.p. Beess z Chrostiny (syn, n. 10.3. 1721,+1.9. 1785))
1785 – 1819 – Jiří II. Frydrych sv.p. Beess z Chrostiny (n.16.7.1750,+ 29. 5. 1819)
1819 – 1836 – Jiří III. sv.p. Beess (n.11.3.1779,+29.5.1836,m.Anna v. Mattencloit)
1871 - Jan sv.p. Beess z Chrostiny (+ 27. února 1871)
1871 – 1905 - Jiří IV. sv. p. Beess z Chrostiny (n.5.2. 1824,+14.3. 1905,m.Stefanie Wachtler)
1905 – 1930 – Jiří V. sv.p. Beess z Chrostiny (n.27.3. 1848, + 7.7. 1930)
1930 – 1934 – Josef sv. p. Beess z Chrostiny
1934 – 1945 – Jiří VI. sv.p. Beess z Chrostiny (n. 15.12. 1880,+ 1955 ve Vídni, m. Marie Štorchová)
1946 – konfiskace ONV v Českém Těšíně
1946 – 1966 – zde sídlo MNV, Státních lesů a Výzkumného ústavu
1966 – 1989 - Statní statek Hnojník
1990 – prodán soukromým uživatelům, ale opuštěn
Prameny:
Bakala J.: Ze starších dějin Hnojníka, Studie o Těšínsku, č. 13, Český Těšín 1987, s. 112-141.
Benatzky, J.: Zámek v Hnojníku, Těšínsko, 1972, č. 3, s. 15.
Grůza A.-Augustinková L.. Stavebně–historický průzkum zámku v Hnojníku, Ostrava 2000.
Havlíček B.: Zámek v Hnojníku, Těšínsko, č.1, Český Těšín 1990.
Peterek T.: Beessové z Chrostiny a jejich rodové sídlo e 20. století. Těšínsko, r. XLIV., č. 3, Český Těšín 2001.
Stibor J.: Šlechtické rody knížectví Těšínského, Těšínsko č.1/1992, s. 25-27.
Žáček R.: Pobeskydí od husitství do Bílé Hory. Frýdek-Místek 1986.
Žáček R.: Pobeskydí v letech 1618 – 1848. Frýdek-Místek 1992
