Pohled na lokalitu od východu
na rozhraní pole a lesa jsou patrné vystupující valy
© Jan P. Štěpánek 2005
Nad ostrým ohbí řeky Olše, na jejím pravém břehu, v blízkosti kóty 346,7 cca 250 – 300 m západně od železniční tratě z Těšína do Žiliny, se na jižním okraji obce nachází poměrně dobře zachovalé zemní opevnění středověké fortifikace (v místním nářečí se tomuto místo říká Zumčisko). Tento menší hrádek měl za úkol střežit obchodní cestu směřující z horního Uherska (Slovenska) přes Jablunkovský průsmyk do Slezska.
Jižní strana lokality je ohraničena bezejmenným potokem, který se na jihovýchodě v ohbí řeky Olše s touto řekou spojuje. DSO je od okolního terénu, na němž je dnes louka, vyděleno mohutným čtvrtkruhovým příkopem, který lokalitu obepíná od strmých svahů k Olši na severozápadě až k bezejmennému potoku na jihu. Příkop je široký průměrně 10 m a hluboký mezi 4 až 6 m. Před příkop samotný byl vyhozen val výšky cca 1 m a šířky kolem 4 m, jež je dnes na třech místech porušen. Samotné jádro oválného tvaru, jehož současné rozměry jsou 26 x 40 m, je dnes na straně západní, nad řekou Olší, lehce porušeno erozí. Vyvýšený okraj plochy jádra nad příkopem budí dojem možného okružního valu, v současném stavu alespoň nad příkopem. K tomuto zvýšenému okraji se přibližně ve středu lokality přimyká lehce zaoblená terénní nerovnost rozměrů cca 13 x 12 m. Podobná anomálie se nachází i v severnější části jádra avšak rozměrů jen 4 x 4 m. Existuje možnost, že právě v těchto místech se nacházela určitá centrální snad věžovitá stavba a objekt při vstupu do fortifikace. Vstup by se pak v případě, že tento druhý objekt byl strážnicí při bráně nacházel při západní straně tohoto objektu.
Dnes je pozemek s touto tak výraznou a významnou lokalitou v soukromých rukou, polovinu vlastní manželé Pavel a Anna Turoňovi, druhou polovinu vlastní p. Dorota Millerová z Prahy.
Návštěva tohoto místa jistě stojí za to. Nejen pro nádherně dochovaný reliéf středověkého hrádku, ale i pro přírodní meandry řeky Olše.
HIstorie Hrádku nad OlšíTvrz ležela na prastaré obchodní cestě vedoucí od Váhu Jablunkovským průsmykem k Odře a k Baltskému moři. Měla za úkol střežit tuto důležitou komunikaci..
Archeologické nálezyVýzdoba je stereotypní, a to pouze v podobě obvodových žlábků. Okraje jsou zastoupeny vzhůru vytaženými římsovitými a okružím, kovové předměty nebyly zde zaznamenány. Rámcově lze soubor datovat od 2. poloviny 13. do přelomu 14. až 15. století..
O rytíři BelkoviBelko brzy pochopil, že kupci jezdí ověšeni měšci plnými zlaťáků. Spolu se svými stejně zlými kumpány s nimiž na hradě žil začali olupovat a zabíjet kupce. Na svém hradě poklady jen hromadil. Zanedlouho však Belko pozbyl klidu. V noci nemíval pokoje. Stíny zavražděných kupců a všech těch, které zabil, jej v noci pronásledovaly. Nemohouc najít ve svém hradě klid, vyjížděl v noci se smečkou psů a ve společnosti svých zlých přátel do okolí. Zapaloval vesnice, pustošil pole, nikdo před ním nebyl v bezpečí. Lidé se v noci báli usnout. Jedenkrát za bouřlivé noci vyjel si Belko sám do tmavé noci, aby ohlušil své svědomí. Konečně k ránu dojížděl unaven k řece Olze. Tu se mu v šeru zdálo, že na druhém břehu vyrůstají z korun stromů kostlivci a ve kvílení větru slyší nářek nevinně zabitých. Rytíř Belko vytřeštil oči na děsné ty stíny, pobídnul svého koně ani nevěda, že se nachází na vysoké skále a nad hlubinou, kde tříštila se voda o balvany. Kůň se vzepjal a i s rytířem zřítil se do hlubiny. Nikdo rytíře a jeho koně nikdy více nespatřil. Jen místu, kde se zlý rytíř zřítil do hlubiny se dodnes říká „Belko“..
|
Přihlášení |
