
Jednou z nejstarších světských architektonických památek v městě Kopřivnice je objekt s velmi zajímavým názvem – Zemanství. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o šlechtické sídlo, není tomu tak.
Názvem Zemanství byl označen původní panský dvůr v Kopřivnici spadající pod Hukvaldy, který se na konci 16. století osamostatnil a vytvořil malé samostatné panství uprostřed rozlehlého hukvaldského panství olomouckých biskupů a arcibiskupů. K Zemanství patřily zahrady, anglický park při samotném dvoře, rozlehlé louky, polnosti a les se zříceninami šostýnského hradu. Největší část historie svobodného Zemanství je spjata se známým kopřivnickým rodem Rašků, kteří dvůr až do r. 1880 vlastnili. Byla to vlastně kopřivnická elita, vrchnost, a dalo by se říci i samozvaní zemané, jak je místní nazývali.
Doby největší slávy Zemanství čp. 72 jsou však dávno ty tam. Z původní dispozice obytných, správních a hospodářských budov kolem čtvercového nádvoří se dochovala pouze obytná budova tvořící severní stranu areálu. Zbylé budovy byly již od 30. let 20. století postupně zbourány a nahrazeny tzv. chudobincem čp. 580.
I přes velké snahy zastupitelů města Zemanství, tedy přesněji jeho torzo v podobě hlavní obytné budovy, nezadržitelně chátrá. Na dobré slovo získala sousední objekt bývalého chudobince soukromá firma Favea Pharmaceutical Technologies, s.r.o., jež jej přestavěla na své sídlo s tím, že zrekonstruuje i sousední Zemanství. Jinak by nezískala ani budovu čp. 580. Firma má své sídlo čp. 580 kompletně zrekonstruované, avšak Zemanství chátrá dál. Co více dodat.
Tento objekt byl naposledy přestavěn v roce 1813, jak říká letopočet ve štítě. Kolem této budovy procházela od západu k východu přes dvůr jediná dopravní tepna (dnes jí kopíruje ulice B. Němcové). Do dvora vstupovala na západě (od Kopřivničky), i východě (k hradu Šostýnu) dvojitou branou s branou pro vozy a samostatně i pro pěší. Východní, jižní a západní frontu dvora tvořily hospodářské a provozní budovy jako stodoly, chlévy, čeledníky a podobně.
V roce 1587 kupuje bývalý panský dvůr za 400 zlatých od biskupa Stanislava Pavlovského Jan Tichavský, bývalý hajný, který se stává pánem dvora a jeho velkého majetku. Majitelé dvora jsou místním lidem nazýváni zemané, respektive jimi svým postavením byli, a jejich dvůr se sídlem Zemanství. Za soukromých majitelů se hospodářská situace výrazně zlepšila a Zemanství se stalo nejvíce prosperujícím statkem v okolí. Po Janu Tichavském byli majiteli a držiteli zemanství bezpochyby jeho dědicové. Patrně někdy na konci 17. století se majiteli Zemanství stává rodina Rašků. Jeho příslušníci přišli na Moravu někdy v 17. století z Uher. První držitel z rodu Rašků není jmenovitě znám. V povědomí se udržel Peter Raška, po něm Václav a dále Ignác a Jan. Jan Raška měl syny Josefa a Adolfa. O Peteru Raškovi se traduje, že měl devět synů a dvě dcery, které oženil a provdal do celého okolí – do Příbora, do Štramberka, do Brušperka, do Závišic, Valašského Meziříčí i Znojma. Jeho syn Václav zdědil Zemanství a v roce 1813 vystavěl budovy dvora do podoby v jaké byl znám až do současnosti. Václav Raška měl čtyři syny. Zemanství zdědil syn Ignác, který v Kopřivnici vystavěl první továrnu na kamenné zboží. Jeho syn Jan v roce 1832 zřizuje palírnu lihovin. Ta fungovala do roku 1848. Za Jana Rašky se ekonomická prosperita Zemanství velmi zvýšila. Po Janu Raškovi dědí Zemanství syn Josef a továrnu syn Adolf. Josef měl s první ženou syna Josefa, pro kterého zakoupil fojtství v Libhošti. S druhou ženou Florentinou měl dceru Olgu a syna Karla. Josef Raška nebyl dobrý hospodář, navíc jeho žena byla velmi nadutá a rozhazovačná. Zemanství se ocitlo ve velkých dluzích. Dlouho nabízel Josef Raška Zemanství i s veškerým majetkem na prodej. V roce 1880 odkupuje za 64 000 zlatých Zemaství s veškerým příslušenstvím olomoucký arcibiskup Bedřich z Furstenberka. Zemanství se tak po 293 letech vrátilo zpět k majetku hukvaldského panství. Josef Raška si ponechal pouze malý výminek a časem se odstěhuje do Opavy. Arcibiskup hned v roce následujícím pronajímá hlavní část pozemků místním občanům. Do Zemanství byl ustanoven šafář. Po roce 1918, po zániku monarchie, se dvůr stává majetkem Kopřivnice. Chvíli sloužilo Zemanství jako myslivna, statek, objekt JZD a později jako sídlo technických služeb. V roce 1993 se objekt stal kulturní památkou. Město chátrající Zemanství v 90. letech 20. století prodává firmě Favea Pharmaceutical Technologies, s.r.o., která za to, že jí město výhodně prodalo sousední objekt čp. 580 slibuje opravit i Zemanství. Dodnes se tak nestalo. Archeologický výzkum provedený v roce 1996 prokázal v suterénu kamenné zdivo z 16. století.