Kostel a bývalá fara od západu
© Ivan Grisa 11/2011
Na místě dřevěného kostela, jehož existence je doložena k roku 1352, nechal majitel lemberského panství Christoph Rudolf von Breda postavit počátkem 70. let 17. století dnešní raně barokní stavbu. Naposledy opravena 1948, od té doby chátrá.
Kostelní areál se nachází v západní části Žibřidic, severně od silnice III. třídy do Jablonného v Podještědí. Přístup k ohradní zdi hřbitova je možný polní cestou, která odbočuje vpravo za bytovkami (ve směru od křižovatky se silnicí do Zdislavy). Nejlépe je kostel vidět od severu, odvážnější badatelé se mohou protáhnout mezi oplocením pozemku u bývalé fary a ohradníkem pastviny severně od něj (jen v bezlistém období). Autobusy zajíždějí do Žibřidic (součást obce Křižany) jen v pracovních dnech, nejbližší železniční zastávka Zdislava (trať Česká Lípa - Liberec) se nachází přibližně 4 km severně (buď po silnici, nebo po zelené turistické značce pod Táhlým vrchem).
Ivan Grisa, 27.11. 2011
historie
Kostel svatých Šimona a Judy v Žibřidicích
Existenci kostela v Žibřidicích dokládá soupis papežských desátků z roku 1352. Tehdy šlo o dřevěnou stavbu, která zde v různých podobách stála až do počátku 70. let 17. století. Tehdy se hrabě Christoph Rudolf von Breda, majitel panství Lemberk, k němuž Žibřidice náležely, rozhodl zásadně obnovit zdejší kostelní okrsek. Kromě fary (viz heslo) nechal postavit zejména zcela nový raně barokní kostel. Autorem stavby byl zřejmě hraběcí stavitel Caesar Biot, který ve stejné době přestavoval i bredovské rodové sídlo. Kostel byl tehdy zřejmě vybaven i novým vnitřním zařízením, které bylo obnoveno v následujícím století. Naposledy byl opraven již novými farníky roku 1948, jak dokládá letopočet nad západním portálem. Poté postupně chátral. Tento proces vyvrcholil jeho úplným uzavřením, vzhledem k současnému stavu velmi pravděpodobně i devastací a rozkradením (v nejlepším případě odvozem?) vnitřního zařízení. Kostel je obklopen bývalým… číst dále
Ivan Grisa, dle E. Poche a kol.: Umělecké památky Čech, svazek 4., Academia 1982, 27.11. 2011
