
Kostel stojí na západním úbočí petrovického údolí přibližně v polovině délky obce, blízko pod křižovatkou silnic II/248 (Telnice - Petrovice) a II/528 (Libouchec - Petrovice). Parkování je možné přímo pod ním. Nejbližší autobusová zastávka Petrovice, škola (linka Ústí n. L. - Petrovice) se nachází asi 100 m pod kostelem.
Dochovala se zpráva o jeho zničení Švédy roku 1639 a opětném postavení (opět ze dřeva) roku 1656. Koncem 18. století se Petrovice staly jedním z center domácké výroby, napojené na saská odbytiště. Na několik desetiletí dokonce počtem obyvatel předstihly tehdy zaostávající královské město Ústí (nad Labem). Potřebám obce malý dřevěný kostel nestačil, proto byla roku 1793 postavena velká zděná stavba v pozdně barokním slohu. Ve svahu nad ní vznikl velký obecní hřbitov, do jehož středu byl roku 1796 postaven velký kříž. Okolí kostela bylo upraveno pomocí teras a schodišť, na něž byla postupně umístěna další sochařská díla. Roku 1904 získal kostel věž, představenou v ose hlavního průčelí. Po roce 1945 museli obec opustit téměř všichni její německojazyční obyvatelé. Vzhledem k extrémní horské poloze se ji nepodařilo zdaleka dosídlit. To se promítlo i do osudu kostela, který postupně chátral. Roku 1988 se po neodborném zásahu v interiéru zřítila střecha a strop lodi. V letech 1994–95 byla zřícenina kostela zajištěna zastřešením presbytáře, opravou věže a zřízením horního věnce stěn lodi. U kostela stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1709, přemístěná sem roku 1950 z nedaleké zahrady. Zajímavý je i tordovaný sloup s plastikou Ecce homo u severního boku lodi: přes odpor radních ho jako připomínku svých rodičů nechal roku 1875 osadit Anton Bauer z Teplic. Obě sochy opravil roku 1998 místní sochař Michael Bílek. Součástí areálu je i pozdně barokní fara pod kostelem a tzv. Morový kříž, stojící nad hřbitovem v místech hromadného hrobu obětí úplavice, zavlečené sem roku 1813 francouzskou armádou..