Nový luterský kostel v Hrobu byl stejně jako jeho dávný předchůdce postaven za podpory saských souvěrců, což se odráží i na jeho řešení ve stylu německé secese. Po roce 1945 připadl Církvi československé husitské, od konce 60. let chátrá bez využití.
Kostel Vzkříšení v Hrobu
Obnovená luterská církevní obec vznikla v Hrobu koncem 19. století příchodem důlních a textilních odborníků ze Saska a konversemi domácího obyvatelstva, inspirovanými Bismarckovou protikatolickou rétorikou. Na přelomu 19. a 20. století si postavila s pomocí saských souvěrců nový kostel. Stavba ve stylu německé secese je přímým kulturním importem: projektoval ji drážďanský ateliér Schilling-Gräbner jako svou první kostelní stavbu na českém území. Základní kámen kostela byl položen symbolicky 12. 12. 1900, tedy na den přesně 283 let od zničení prvního luterského kostela v místě (viz heslo). Stavbu vedl duchcovský stavitel Rudolf Wettstein. Veřejnosti byla předána roku 1902. Ikonograficky velmi zajímavá je výzdoba předsíně hlavního portálu, jejíž pilíře jsou osazeny portrétními reliéfy osob, které se podle mínění tehdejších luteránů zasloužily o šíření jejich učení v Čechách: císaře Josefa II., který povolil nekatolická vyznání v dědičných zemích, církevních reformátorů Philippa Melanchtona a Martina Luthera a švédského krále Gustava Adolfa, jehož jméno nesla nadace, která z Německa podporovala stavbu evangelických kostelů v Rakousku. Po roce 1945 připadl kostel církvi československé husitské, která jej využívala do konce 60. let 20. století. Tehdy došlo k odvozu lavic, které posloužily jako palivo v kotelně zdejší školy. Chátrání stavby eskalovalo na přelomu 20. a 21. století, kdy po řadě vandalských nájezdů přišel kostel o krytinu a většinu vitrají v oknech. Jedinou funkční částí vybavení jsou věžní hodiny, denně natahované panem Janem Kašparem. V roce 2008 došlo k obnově střechy a zabezpečení interiéru kostela před další devastací, stavba je však stále prázdná a nevyužívaná.
Ivan Grisa, 28.7. 2010
Rudolf Schilling (1. 6. 1859 – 19. 12. 1933), syn drážďanského sochaře Johanna Schillinga, založil po dlouholeté práci v berlínském ateliéru Ende a Bockmann spolu s Juliem Gräbnerem roku 1889 v rodném městě vlastní projekční firmu. Ta se zavedla především na rekonstrukcích a novostavbách kostelů. Nejvýznamnější realisace uskutečnila v saské metropoli: rekonstrukci kostela sv. Kříže (Kreuzkirche) po požáru a stavbu monumentálního kostela Spasitele ve čtvrti Strehlen. Julius Willi Gräbner (11. 1. 1858 – 25. 7. 1917) se s Schillingem seznámil při studiích architektury v Drážďanech. Po jeho smrti jej ve společném ateliéru zastoupil jeho syn Erwin. Pro území Čech navrhl ateliér čtyři protestantské kostely: roku 1901 v Chabařovicích a Hrobě, o rok později v Duchcově (viz heslo) a v letech 1904–05 zřejmě svou nejvýraznější "českou" realizaci, tzv. Zelený kostel v Trnovanech u Teplic. Jejich působení…
číst dále
Ivan Grisa, 28.7. 2010
dle P. Vlček a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Academia 2004
