© Prudký Martin, 01/2013
Bunkr je tvořen dutým válcem o vnějším průměru 140 cm, vnitřním 110 cm a vysokým 240 cm o hmotnosti 4,2 t. Byl vybaven betonovými dvířky na železných pantech a dvěma až šesti průzory k pozorování okolí či ke střelbě. Sestaven byl z betonového dna, válce a kužele sloužícího jako střecha. Jednotlivé díly byly spojeny šrouby a opatřeny krycím nátěrem v odstínech od šedé barvy po světle zelenou. Ke konci války bylo od kamufláže upuštěno. Cena jednoho kusu se pohybovala od 430 do 525 říšských marek. Výrobce používal kvalitní, dobře zpracovanou betonovou směs vyztuženou svařenou ocelovou sítí, takže většina bunkrů je dodnes zachována v dobrém stavu.
Einmannbunker je vedle tzv. řopíků, krytů české provenience, nejčastějším opevněním, s nímž se můžeme dosud setkat na našem území. Jedná se o jednoduchý železobetonový prefabrikovaný kryt, vyráběný ve velkých sériích v letech 1939 až 45. Byl, jak napovídá název Luftschutz-Splitterschutzzelle, určen k ochraně strážného při leteckých náletech na průmyslové objekty nebo železniční zařízení. Oficiální název můžeme snad přeložit jako protivzdušná, protistřepinová kobka. Lidový název einmannbunker není zcela přesný, protože býval využíván k ochraně až tří osob. Posádky tvořili hlavně příslušníci tzv. werkschutz, ozbrojené ostrahy továren podřízené policejnímu ředitelství, střežící zajatce i totálně nasazené pracovníky pracující pro blaho říše. Pamětníci, totálně nasazení při výstavbě petrochemického komplexu v Litvínově-Záluží, vzpomínali, že těchto zařízení využívali strážní střežící sovětské zajatce, kteří v průběhu spojeneckých náletů nesměli do… číst dále
|
Přihlášení |
