
Kostel od Kostelní ulice oddělují budovy děkanství a knihovny (původně školy), mezi kterými lze prohlédnout jen mřížovými vraty. Lepší pohled poskytuje (zatím) prázdné prostranství mezi knihovnou a vilovou kolonií na místě severní části starého zámku. Kostel je přístupný jen v době konání bohoslužeb (středa a pátek v létě od 18.00, v zimě od 17.00, neděle od 8.00).
Parkování je možné na nedalekém náměstí či v přilehlých ulicích. Na náměstí zastavují i autobusové linky z Liberce, Turnova či Hodkovic nad Mohelkou. Město je východiskem četných turistických a cyklistických stezek.
Jan z Oppersdorfu jej nechal v 60. letech prodloužit o dvě klenební pole k západu s tím, že nová západní část sloužila nadále katolické menšině, zatímco starší díl kostela většinovým utrakvistům. Dnešní vzhled mu daly převážně opravy po požárech v 17. století (1647, 1694), kdy byl znovu prodloužen na současných 32,5 m. Západní průčelí se tak dostalo před původní hradební zeď. Z gotické stavby se zachoval spodek věže, obvodové zdi východní části kostela a pozdně gotický baldachýnový portál ze sakristie do presbytáře. Důležitým nálezem při opravě v 90. letech 20. století byla pozdně gotická skříň s šablonovou malbou z 15. století (dnes v místním museu). Vnitřní zařízení pochází převážně z 18.–19. století. V historii kostela je pozoruhodné období od 60. let 16. do 20. let 17. století, kdy, předělen příčkou, sloužil oběma zemským náboženstvím. Kostel obklopuje plocha bývalého hřbitova, ohrazená na západě městskou hradbou, na severu a jihu kamennou zdí, pocházející nejpozději ze 17. století. Východní čelo areálu tvoří kamenná brána z Kostelní ulice, postavená na místě dřevěné předchůdkyně roku 1735 a děkanství z let 1694–95, postavené otcem či synem Pánkem z pražské stavitelské rodiny po požáru města zároveň s výše zmíněnou přestavbou kostela. Dnes má děkanství klasicistní fasádu z přelomu 18. a 19. století..