
Osada vzniklá pod zříceninami a kláštera v Ojvíně byla dlouhá léta přifařena ke vzdálené Žitavě (Zittau). Až koncem 17. století vznikl kostel ve nedalekém Luckendorfu, církevní obřady v Ojvíně se však i nadále odehrávaly před zříceninou klášterního kostela nebo pod Kretschamovou lipou. Roku 1708 zakoupila obec za 2,5 tolaru svažitý pozemek na úbočí hradního vrchu a následujícího roku na něm postavila modlitebnu, ve které se konaly církevně-správní úkony (svatby, křty, pohřby). Běžné bohoslužby se i nadále konaly v Luckendorfu.
Modlitebna byla postupně zařizována vnitřním vybavením (1712 oltář a kazatelna, 1723 dlažba, 1723 výmalba), roku 1732 získala věž, do roku 1734 získal objekt svůj dnešní objem.
Ojvínský kostel je výjimečný rozsahem a provedením vnitřní malířské výzdoby grisajovou technikou s biblickými motivy, zejména na poprsnicích obou pater empor a kazetovém stropě.