synagoga

Liberecká synagoga byla postavena podle návrhu dvorního rady Karla Königa z Vídně v letech 1887–89. Stavbu provedla liberecká firma Sacher a Gärtner v novorenesančním slohu. Dne 24. září 1889 byla za přítomnosti radních, ale i evangelických a katolických církevních hodnostářů, slavnostně zasvěcena. Jednalo se o monumentální stavbu s osmibokou věží, zakončenou bání s lucernou. Hlavní sál měl délku 29,75 m, šířku 15,9 m a jeho výška byla 14 m. Sál byl určen pro 340 mužských členů obce. V patře byla galerie pro ženy, chór s varhanami a zasedací místnost. Po Mnichovské dohodě se Liberec stal hlavním městem říšské župy Sudety a sídlem Konrada Henleina. Velká část zdejších Židů tehdy utekla do vnitrozemí, synagoga byla uzavřena. 11. listopadu 1938 v ranních hodinách, za Křišťálové noci, byla budova nacisty vypálena. Na jejím místě bylo dlouho parkoviště. Na konci 20. století byla na původním místě postavena nová modlitebna, citlivě zakomponována do budovy nové liberecké knihovny. Má trojúhelníkový půdorys, což symbolicky připomíná část Davidovy hvězdy. Je zde fragment opálené a poškozené tóry ze synagogy původní a symbolická "zeď nářků", která je postavena z kamenů ze základů synagogy původní. Stálá expozice ukazuje plány a obrázky původního svatostánku. Nová modlitebna byla otevřena 9. listopadu roku 2000, v den 62. výročí vypálení původní synagogy. Objekt slouží k pořádání bohoslužeb, ale i k kulturním akcím – výstavám, přednáškám a oslavám různých náboženských svátků.