hlavní věž od severu
© Pavel Zany Komárek 14/10/2001
Zbytky strážního a celního hradu (věže, paláce aj.) na kupecké cestě z Čech přes Žitavu do Lužice na katastrálním území Zittau-Hartau. Stavbu přikázal r. 1357 Karel IV. Vybíralo se tu clo, proto silnice procházela ohrazeným dvorem a branou a ostatní údolí bylo přehrazeno dosud patrným valem. Hrad poskytoval kupcům útulek i ochranný doprovod. Roku 1421 posilněná posádka ještě odolala obléhání husitů, ale v lednu 1424 jim slabé osazenstvo podlehlo a hrad byl vypálen. Nový majitel Jan z Vartenberka (od r. 1420 ) z obnoveného hradu podnikal loupežné výpravy. Proto hrad vykoupilo město Žitava a r. 1442 byl stržen. Zbytky ruin byly používány v okolí jako stavební materiál.
Hrad zbudoval roku 1357 magister fabriciae Karla IV. Oldřich Tista z Hedčan. Jedná se o výjimečnou stavbu tehdejší hradní architektury, která neměla rezidenční funkci, nýbrž byla jakousi opevněnou celnicí na zemské stezce do českého vnitrozemí. ...Čelo lokality, jež byla založena na pískovcových blocích, opevňuje skalní bariéra. V ní je vylámán vstup a vedle něho pozůstatky čtverhranné věže. V těchto místech sbíhala přes údolí hradba, doplněná ještě valem a příkopem, v níž byla prolomena brána, kterou procházela zmíněná cesta. Za skalní bariérou plní funkci širokého příkopu přírodní rozsedlina, dnes beze stop úprav. Malý nepravidelný hrad za touto rozsedlinou obsahoval nevelký palác s věžovitým přístavkem a za ním na vyvýšeném místě čtverhranný bergfrit. V německé literatuře se tento typ hradní stavby nazývá příznačně Talsperre- přehrada (hradba přehrazující údolí). Česky se tento typ dá interpretovat asi jako hrad přehradný či uzávěrový (Durdík)..
|
Přihlášení |
