
Nevelké šlechtické sídlo se nachází na západním Slovensku v Trenčínském kraji v okrese Ilava v obci Borčice na Pováží, v jihozápadní části Ilavské kotliny severovýchodně od města Nemšová. Obec se nachází v turisticky atraktivní krajině v blízkosti chráněné krajinné oblasti Biele Karpaty. V okolí je hned několik zajímavých přístupných památek. Mezi ty nejzajímavější patří nepřehlédnutelný Trenčianský hrad, zřícenina opevněného kláštera benediktinů u Skalky pri Trenčíne, zříceniny hradů Lednica a Vršatec nebo zámek v Dubnici nad Váhom s rozlehlým parkem, jemuž dominuje zajímavá kamenná stavba.
Zámek je obklopen parkem, který rozděluje na dvě části silnice procházející těsně před zámkem..
Někteří zemané zastávali ve středověku vysoké funkce ve správě Trenčínské stolice. Z roku 1479 pochází zpráva, v níž se zmiňuje Peter z Borčice jako stoliční notář, v roce 1536 je zmínka o Bartoloměji Borčickém a z roku 1571 o trenčínském hejtmanovi Jánu Borčickém, který se stal i stoličním hejtmanem. Koncem 15. století měl Peter z Borčice čtyři syny, z nichž Juraj a Albert založili základní rodové linie Borčiců. Erb rodu vydal král Ludvík II. 25. ledna 1520. Kdy si zde místní šlechta postavila své sídlo, není známo, ale do přestavby v roce 1814 mělo být ještě z velké části dřevěné (někdy se uvádí barokní). V roce 1830 byl kaštěl (typ zámku) přestavěn na současnou jednopodlažní klasicistní stavbu s 11 místnostmi vybavenými biedermeierovským nábytkem. Kaštěl byl vybaven také vodovodem a jedním vnitřním záchodem. Vedle zámku vznikly hospodářské budovy, skleník, samostatný dům pro správce majetku a byty pro služebnictvo. Celý zámecký areál obklopoval park spojený s ovocným sadem. Hradská cesta procházející těsně před zámkem tento park rozdělovala na dvě části. V minulosti býval park vyzdoben květinovými záhony, lavičkami a cestičkami. V roce 1945 kaštěl zabavil stát. V 50. letech 20. století bylo vybavení zámku přesunuto na hrad Červený Kameň a od roku 1947 v něm byla umístěna lidová škola a kancelář místního národního výboru. V době trvání školy byl v kaštěli byt ředitele, ale v zámku zůstala také poslední baronka Alžbeta Šipekyová (z rodu Šipekyovcov), která se až do stáří věnovala péči o park. V roce 1975 začala renovace objektu sklářskou společností Skloobal, a.s., která zde zřídila školicí středisko. Později přešel do soukromého vlastnictví. V letech 2007-2010 byl nově zrekonstruován a dnes slouží jako kavárna a restaurace..