rozhledna na Luži
© Lukas Reegan 05/2025
Luž (něm. Lausche) je nadmořskou výškou 793 m nejvyšší horou Lužických hor. Její nezalesněný vrchol, přes který prochází česko-německá hranice, poskytoval vždy nádherný výhled. Proto byl již od počátku 19. století vyhledávaným turistickým cílem.
Vrchol je z české strany nejlépe dostupný po červené značce od chaty Luž v Horní Světlé, místní části obce Mařenice (1,5 km). Ta vede po cestě budované pro císaře Ferdinanda I. Dobrotivého, který po abdikaci žil v Čechách a jako letní sídla používal nedaleké zámky Ploskovice a Zákupy. Z opačné strany tato červená přichází od zříceniny hradu Tolštejna (7 km). Z německé strany vedou značky ze vsi Waltersdorf (3,5 km), od turistického hraničního přechodu Waltersdorf/Horní Světlá (1,2 km) nebo z Großschönau (8 km).
Již v roce 1823 postavil na vrcholu Luže skromný výletní hostinec Karl Friedrich Matthäus z Waltersdorfu a v roce 1833 k němu přistavěl dřevěnou rozhlednu. V roce 1826 tu byl 18letý Josef Kajetán Tyl, který jako Josef Tyl Kutnohorský zapsal do zachované pamětní knihy slova: „Bratři Čechové, který z vás kdy na vrch tento nohu vstaví, jaký cit vás pojme? Širá, velká, krásná krajina toť.“ Nepochybně i tento zážitek byl pro něj inspirací, když o osm let později psal tklivá slova písně pro slepého houslistu Mareše do své Fidlovačky. ...Vysoká návštěvnost vrcholu si vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce 1882. Nová horská „Lausche Baude“ stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a českou (tehdy rakouskou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Návštěvníci tu mohli platit oběma měnami. Poslední majitel chaty pocházel z Varnsdorfu a provozoval ji až do konce 2. světové války. Poté oba státy oddělily ostnaté dráty a na počátku ledna 1946 chata za nejasných okolností do základů vyhořela. Nyní je vrchol na české straně pustý, je tu jen zbytek základové desky bývalé chaty, zatímco na německé straně byla ze základů chaty upravena vyhlídková terasa obehnaná kamennou zídkou s orientačními tabulemi. V roce 2020 tu byla zřízena volně přístupná rozhledna. Na německé straně stál nevelký retranslační stožár. Z iniciativy obce Großschönau byl v roce 2018 tento stožár upraven a během léta 2020 obestavěn ocelovou konstrukcí se schodištěm a zastřešenou vyhlídkovou plošinou ve výšce 8 metrů nad zemí. Stavbu podle projektu Ralfa Reimanna z Budyšína a žitavské inženýrské společnosti Bau Planung Risch postavila firma Kratzer Metallbau. Materiál musel na vrchol hraniční hory dopravovat vrtulník. Vnitřní části jsou z plechu a nahoru vede 53 schodů. Z vnějšku je na rozhledně kámen připomínající mramor. V pátek 21. srpna 2020 byla volně přístupná vyhlídková plošina slavnostně otevřena pro veřejnost. Z rozhledny i vrcholu Luže se otevírá nádherný daleký výhled. Na jižní straně se rozprostírá kopcovitá krajina Lužických hor a Českolipska, lemovaná vzdálenými vrcholy Bezdězu, Vrátenské hory, Vlhoště a Řípu, jihozápadní obzor zaujímá České středohoří s táhlým hřbetem Kozla, Sedlem u Úštěku, Bukovou horou a Milešovkou. Na západě můžeme zahlédnout hřeben Krušných hor a na severozápadě je Šluknovsko s Tanečnicí, Vlčí horou a Hrazeným, za nímž v Německu vystupují kopce Winterberg, Unger a Waltenberg. Na severu leží výrazně odlišná zvlněná krajina Žitavské pánve, osídlená od Varnsdorfu až k Žitavě. Obzor za ní uzavírají vzdálené kopce Horní Lužice, jako například Bieleboh, Czorneboh, Kottmar, Löbauerberg nebo Landeskrone, a v dálce za Žitavou můžeme vidět polskou elektrárnu Turów. Na východě je výrazná hraniční hora Hvozd (Hochwald) s rozhlednou, v pozadí za ní se táhne Ještědský hřbet a vzdálený obzor uzavírají vrcholky Jizerských hor a Krkonoš..
