
Základy původního luterského kostela najdeme v parčíku severovýchodně od Tržního náměstí, na kterém stojí katolický kostel svaté Barbory. Odtud je sem možno dojít úzkou uličkou mezi dvěma západními větvemi Rybniční ulice (označování ulic v Hrobu je poněkud svérázné). U základů kostela se nachází informační tabule s množstvím informací, bohužel i pravopisných a věcných chyb.
Od poloviny 16. století se touto cestou mezi ně šířila nová luterská víra. I přes příslušnost města k panství oseckého kláštera byl tento proces natolik úspěšný, že koncem 16. století ve městě údajně zůstaly jen čtyři katolické rodiny. Situaci se pokoušeli řešit pražští arcibiskupové, kteří byli vzhledem k tehdejšímu úpadku kláštera jeho majetkovými správci: Zbyněk Berka z Dubé nechal velkoryse přestavět katolický kostel svaté Barbory (viz heslo), na což odpověděli luteráni roku 1611 stavbou vlastního kostela s využitím ustanovení Rudolfova Majestátu. Arcibiskup Jan Lohelius využil posílení katolické strany u dvora po smrti Rudolfa II. a nechal 27. 9. 1614 luterský kostel uzavřít a 12. 12. 1617 dokonce za asistence vojska zbořit. Tento akt, podpořený spolu s uzavřením luterského kostela v Broumově i novým českým králem Ferdinandem II., vedl české protestantské stavy k rozpoutání povstání proti Habsburkům, které skončilo Bílou horou a znamenalo počátek třicetileté války. Základy zbořeného kostela upadly v zapomnění, náhodně byly objeveny a následně odhaleny v létě 1913. Současná úprava pochází z 60. let 20. století..