městská památková rezervace Žatec

Nejstarší zmínka o Žatci je v kronice Dětmara z Merseburku k roku 1004. Zmínka kronikáře Dětmara se váže mimo jiné ke kostelu, který stál uvnitř hradu. Celkem se jednalo přibližně o pětihektarovou plochu, kterou zabíralo přemyslovské hradiště. Žatec, který jako město vznikl plynule ze stávajícího hradiště, nemá žádnou zakládací listinu. Nejvýznamnějším datem v žatecké historii je proto rok 1265, kdy král Přemysl II. Otakar městu udělil významná privilegia. Důležitá práva městu udělil také Jan Lucemburský. V roce 1317 tento král potvrdil dosavadní žatecké výsady. Také Karel IV. na Žatec pamatoval, a to udělením solného monopolu. Význam středověkého Žatce stále vzrůstal. Již v druhé polovině 13. století zřizuje Přemysl II. Otakar provincii Zatecensis se Žatcem jako správním centrem. Město se tak z hlediska správy království stalo jedním z nejvýznamnějších po Praze. Doprovodným jevem byl samozřejmě hospodářský a stavební růst. V tomto období také zaniká funkce žateckého královského hradu. V období husitské revoluce se stal Žatec významným centrem hnutí. Ve městě působili významní husitští kněží Jan ze Žatce a Petr Špička. Velký hospodářský rozmach prodělal Žatec ve druhé polovině patnáctého století a ve století šestnáctém. V této době již kvete obchod s chmelem. Kolem Žatce bylo v polovině 16. století 1 200–1 500 strychů chmelnic (asi 400 hektarů). Tak jako pro mnoho českých i evropských měst byla pro Žatec obrovskou tragédií třicetiletá válka. Jejím důsledkem byl nebývalý úbytek obyvatelstva, ničení majetků a pustošení města. V letech 1634, 1639, 1647 a 1648 obsadili Žatec Švédové, kteří dokonali dílo zkázy. Město bylo strašlivě zpustošeno, část domů vypálena, zbytek vydrancován. Žatec se z následků třicetileté války vlastně již nikdy nevzpamatoval. Nikdy již nedosáhl svého bývalého významu a své slávy. Je příznačné, že s poslední zmínkou o Žatci jako významném městě se setkáváme v souvislosti se sedmiletou válkou. Obnova města a jeho hospodářského života probíhala velice zvolna. Počet obyvatel se vyrovnal pravděpodobně až na přelomu 18. a 19. století. V této době je již také zcela změněno národnostní složení ve prospěch německého obyvatelstva. Rozvoj města brzdily ničivé požáry v letech 1738, 1767 a 1788. Následné rekonstrukce s konečnou platností změnily stále ještě středověký vzhled města. Záchranou před pádem města mezi několikatisícová bezvýznamná městečka bylo velice úspěšné pěstování chmele. Po 1. světové válce byl Žatec přičleněn k vyhlášenému útvaru Deutschböhmen a teprve až 6.12. 1918 bylo město obsazeno českým vojskem. Čas prosperity a dalšího růstu města byl tragicky přerušen druhou světovou válkou. Po Mnichovské dohodě bylo Žatecko obsazeno německým vojskem a připojeno k říši. Úbytek obyvatelstva po 2.sv. Válce přinesl chátrání města. V šedesátých a následujících letech tuto skutečnost tehdejší mocní vyřešili tím nejméně šťastným způsobem. Ve městě došlo k rozsáhlým asanacím. Do chátrajících domů v městské památkové rezervaci byli stěhováni nepřizpůsobiví občané. Osmdesátá léta přinesla plány na plošné asanace v centru města. K bourání a panelové výstavbě již naštěstí nedošlo. Po listopadu 1989 se konečně stará a typická zástavba dočkala svého uznání. Pro budoucí pokolení tak zůstane zachována nezaměnitelná, i když dnes stále ještě smutná, tvář města Žatce. Od září 2023 je Žatec a okolní chmelařská krajina památkou UNESCO..

1897 v pseudorenesančním stylu. Chrám Nanebevzetí Panny Marie je jednou z nejvýznamnějších památek města, jejíž založení spadá do románského období. Dodnes je do značné výšky dochováno dvouvěžové románské průčelí a z původní stavby pochází patrně i reliéf s poprsím sv. Petra, zazděný po pravé straně hlavního portálu. V letech 1340-1370 se na dostavbě tohoto kostela podílela i známá huť Petra Parléře. V období 1724-28 byla přistavěna osmiboká kaple sv. Jana Nepomuckého, kolem r. 1740 pak (snad za účasti Octavia Broggia) barokizováno západní průčelí. Věž byla postavena mezi léty 1770-1773 stavitelem P. Loschem. V letech 1993 a 1994 prošel chrám náročnou rekonstrukcí vnějšího pláště, takže opět patří k architektonickým skvostům města Žatce. Kapucínský klášter a kostel Korunování Panny Marie na Horním předměstí byl založen ve druhé polovině 17. století. Kostel sv. Jakuba na Horním předměstí, kde byl původně umístěn hlavní městský hřbitov, byl postaven ve 14. století, přestavěn v 2. pol. 16. století a obnoven v r. 1904. Po válce se stal pravoslavným kostelem. Židovská synagoga je jednou z významných památek města. Byla postavena stavitelem Johanem Staňkem v letech 1871-1873 v byzantinizujícím slohu. Budova regionálního muzea K. A. Polánka je zapsána do státního seznamu památek. Původně sloužila jako nemocnice, později jako sirotčinec a posléze jako německé muzeum. Po válce sloučeno s českým muzeem..