Lelekovice

století, první zmínku o něm však nalézáme v přídomku olomouckého sudího Hereše z Lelekovic roku 1339. Hrad samotný je výslovně zmiňován až roku 1358. Do roku 1378 se o hrad dělili příslušníci rodu z Lelekovic, následujícího roku získal jeho třetinu Ješek z Rožďálovic. Další třetinu držel roku 1387 Ludvík z Ubušína, který ji o tři roky později prodal Petrovi Hechtovi z Rosic. Tomu se do roku 1392 podařilo scelit celý hrad ve svých rukou. To však již byly v plném proudu války mezi lucemburskými markrabaty, v jejichž průběhu byly Lelekovic roku 1401 obsazeny příznivci markraběte Prokopa. Proti nim zasáhly oddíly města Brna pod velením Eduarda z Kunštátu a Skal. O násilném dobytí hradu svědčí četné nálezy šipek do kuší, kamenných koulí do bombardy a unikátní meč z dílny pasovských mečířů. Dobytím hradu roku 1401 jeho existence končí, za odměnu jej dostal právě velitel brněnských oddílů, přestože se o Lelekovice ještě musel soudit se Vznatou Hechtem z Rosic. Když se poměry na Moravě uklidnily a znovu byly otevřeny zemské desky, byly do nich roku 1412 Erhardovi Lelekovic zapsány i s tvrzí, ta však již byla dávno v troskách a Erhard disponující jinými sídly necítil potřebu sídlo obnovovat. Trosky zbořeného hradu na snadno přístupném místě uprostřed vsi posloužily jako zdroj stavebního materiálu pro okolní stavby (fara, domy ve vsi…).

K starší z nich patří především oválná plášťová hradba přes 2 metry silná. Na vstupní jihovýchodní straně z ní vystupovala hranolová věž, která buď chránila bránu v hradební zdi, nebo byla sama branskou věží. Kolem hradu byl vykopán 8 m široký a 2 m hluboký příkop. Na severozápadě se k hradbě do nádvoří přimykal nejméně tříprostorový hradní palác obdélného mírně zalomeného půdorysu. Další zástavba v této etapě byla dřevěná. Ve druhé stavební fázi byly dřevěné hospodářské budovy na nádvoří nahrazeny zděnými, takže volná zůstala pouze východní čtvrtina oválu. Patra budov byla komunikačně spojena ochozem vysazeným na kůlech, který obíhal celé nádvoří. Posílena byla i obrana hradu, hradní příkop byl na vnější straně rozšířen a před hlavní hradbu byl postaven cca 5 metrů široký parkán. Do styku jeho hradby a hranolové věže první fáze byla vetknuta drobnější opět čtverhranná věž tentokrát prokazatelně vybavená bránou s padacím mostem. Stopy lehkých dřevěných konstrukcí v ploše nádvoří prokazují jeho rozdělení na tři díly odpovídající rozdělení hradu mezi více majitelů.

Ve třech výzkumných sezónách se podařilo prozkoumat v podstatě celou plochu 935 m3 určenou pro hřbitov. Chceme-li předběžně shrnout nejdůležitější výsledky archeologického výzkumu této lokality, pak lze uvést, že na místě osídleném již v pravěku nositeli neolitické kultury a moravskou malovanou keramikou před asi pěti tisíci lety, stávaly ve druhé polovině 14. století objekty související s lelekovickým hradem. Na rozdíl od kamenné zástavby hradu se však jednalo o dřevěné nebo dřevohlinité budovy, po nichž zůstaly kůlové jamky; dále zde byla zachycena zemnice čtvercového půdorysu a pec. Po zániku hradu na počátku 15. stol. zde upravili navážkami terén tak, aby zmírnili severojižní svah. Na ploše vymezené jak žlábkem na západní straně, tak i zdí na straně jižní, bylo z materiálu, alespoň částečně získaného ze zříceniny hradu, postaveno nové sídlo. Již dnes můžeme uvést, že se na zkoumané ploše podařilo odkrýt celý půdorys sídla s vjezdem od severu. Na jižní a západní straně ke dvoru přiléhá budova na půdorysu ve tvaru „L“, u níž je možno rozeznat několik stavebních fází. Ze sklepa byl přístup do podzemního lochu sloužícího jako lednice. Vnější půdorys celého sídla včetně dvora měřil asi 15 x 17 metrů s vjezdem předsunutým o 3,5 metrů. Nalezený materiál včetně mince (jednostranný kruhový peníz se lvem z doby kolem roku 1450–1453), zlomků poetických pohárů, ostruhy s dlouhým bodcem a komorových kachlů, datují existenci sídla do druhé poloviny 15. a přelomu 15. a 16. století. Umístění na předhradí zaniklého hradu ve výšinné poloze stejně jako jeho rozsah, složitý půdorys a doklady kachlových kamen nasvědčují tomu že se jednalo o sídlo vyšší společenské vrstvy. Ve venkovském prostředí druhé poloviny 15. stol. se v podstatě mohlo jednat o šlechtické sídlo nebo o farní dvorec. Nalezené kachle nasvědčují spíše tomu že se jednalo o sídlo šlechtické rodiny Dupníků z Nitkovic držících Lelekovice mezi léty 1447–1490. Dnes stojí na místě tohoto sídla Dupníků z Nitkovic nová část hřbitova a výběr z nálezů je možno shlédnout v pracovní době na Obecním úřadu, kde je zřízena malá muzejní expozice..