
Zaniklý velmi rozsáhlý komplex brněnských jezuitských kolejí stával v prostoru vymezeném dnešními ulicemi Jezuitskou, Rooseveltovou, Dvořákovou a Kozí v centru města Brna. Z celého areálu zůstal zachován jen manýristický kostel Nanebevzetí Panny Marie na nároží Beethovenovy a Jezuitské ulice. Kostel je přístupný v době mší.
Součástí severního průčelí byl manýristický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl jediný při asanaci zachován..
Gabriho a O. Erny stavbu velké koleje, jíž padly za oběť i domy chudších měšťanů. V roce 1599 městská rada jezuitům postoupila i uličku za klášterem. Klášterní kostel byl vystavěn v letech 1598 až 1602 na místě starého kostela, který hrozil zřícením. Kostel byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. V kostele byla v letech 1605–07 vystavěna hrobka rodu Dietrichštejnů. Stavební činnost jezuitů přerušilo na krátko jejich vyhnání z Brna v letech 1619–21, avšak po jejich návratu se stavební činnost opět naplno rozjela. Práce byly dokončeny v roce 1631, kdy díky jezuitům vznikl největší církevní areál ve městě. Dle svědectví mu padlo za oběť celkem 21 domů. Stavebním pracem však neměl být konec. Ve 2. polovině 17. století začali jezuité svůj klášter dále rozšiřovat. V roce 1690 byla aktivita soustředěna i na kostel, k němuž byla přistavěna kaple sv. Františka Xaverského dle J. K. Erny. V letech 1732–33 byla nastavena věž kostela o zvonové patro podle projektu M. Grimma. Od konce 18. století komplex sloužil jako kasárna. Konec komplexu znamenala asanace historického jádra Brna v roce 1904, při které byly vyjma kostela všechny jezuitské objekty zbořeny.