
Obec Bořitov (německy Porstendorf) leží na Lysickém potoce v okrese Blansko asi 8 km severozápadním směrem od okresního města. Dominantou obce a nejvýznamnější stavbou je bezesporu dobře zachovalý středověký románsko-gotický římskokatolický farní kostel sv. Jiří. Jižně od kostela se nachází areál fary s hospodářskými budovami. K dalším významným dílům patří skalní reliéfy Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého pod Velkým Chlumem od významného rodáka, malíře a sochaře Stanislava Rolínka, který byl rovněž autorem 14 m vysoké, nacisty zničené, sochy T. G. Masaryka a části výzdoby nedaleké jeskyně Blanických rytířů u Kunštátu.
Jiří v přední západní části hřbitova. Kostel je orientovaná jednolodní stavba obdélného půdorysu se tříbokým zakončením. Od západu přiléhá hranolová věž s točitým schodištěm. K jižní straně kněžiště je přistavěna kaple a k severní straně přiléhá sakristie. Věž je ukončena polygonálním jehlancem s makovicí a patriarchálním křížem. Hlavní vstup do kostela s kamenným ostěním ukončeným lomeným obloukem je umístěn ve věži na západní straně. Po stranách vstupu jsou v segmentově zakončených nikách sochy sv. Cyrila a Metoděje. Nad vchodem se nachází mělký reliéf „Příchod věrozvěstů na Moravu“. Nad reliéfem je dvojice okének s kamenným ostěním. Zvonicové patro je do tří stran prosvětleno druhotně vsazeným sdruženým románským oknem s kubickými hlavicemi. Nad okny jsou hodiny. Zdi věže jsou zakončeny pravidelně zalamovanou profilovanou korunní římsou vytvářející trojúhelné štíty. Stěny lodi jsou vystavěna z pravidelných, na jemnou spáru položených kamenných kvádrů. Obě strany lodi jsou prosvětleny dvojicí lunetových oken s kamenným ostěním, přičemž na obou stranách se dochovala zazděná úzká románská okénka s půlkruhovým záklenkem. Stěny jsou ukončeny obloučkovým vlysem, zubořezem a profilovanou korunní římsou, která nese střechu. Kaple sv. Anny stojí na obdélném půdorysu má hladkou omítku zvýrazněnou na nárožích kamenným armováním. Jižní průčelí je prolomeno dvojicí nad sebou umístěných oken s lomeným obloukem. Dolní okno je děleno středovým kamenným prutem, na který v horní části navazuje trojlistá kružba. Ve východním průčelí kaple je umístěno zaslepené hrotité okno, v západním nízký kamenný obdélný portálek s vchodem. Všechny strany trojbokého kněžiště jsou na osu prosvětleny hrotitým oknem s centrálním vertikálním prutem vyvrcholeným trojící kružeb. Sakristie na severní straně má obdélný půdorys s nadstaveným pětibokým závěrem v severním průčelí..
Nová osada na ostrožně "farského kopečku" vznikla asi v 11.-12. století. První písemnou zmínkou o Bořitově a místním vladyckém rodu je falsum kladené k roku 1173, kde se jako svědkové uvádějí bratři Všeslav a Jakub z Bořitova. K roku 1239 se uvádí Svéslav z Bořitova. Vlastníci vsi, vladycký rod pánů z Bořitova, nechali uprostřed osady někdy ke konci 12. století nebo na počátkem století 13., na místě starší zástavby, postavit farní kostel. Z této nejstarší pozdně románské stavby se dodnes dochovala loď v celém svém rozsahu včetně zdobeného vítězného oblouku a exteriérové výzdoby jako je obloučkový vlys, zubořez i fragmenty oken a monumentální nástěnná malba sv. Kryštofa na jižní stěně lodi. Od poloviny 14. století patřila část Bořitova významnému moravskému rodu Boskoviců, jejichž sídlem byla nedaleká Černá Hora. Jelikož v Černé Hoře ještě v té době neexistoval kostel, byl bořitovský chrám hlavním kostelem panství a byla mu tedy věnována i náležitá pozornost. Ve druhé polovině 15. století byl kostel výrazně goticky přestavován a rozšiřován. Při těchto přestavbách vznikl nový presbytář, kaple sv. Anny a věž (vznik věže bývá někdy pravděpodobně mylně kladen k r. 1305), do které byla druhotně vložena starší románská sdružená okénka asi z původní věže. Celý presbytář byl vymalován nástěnnými malbami s výjevy ze života sv. Jiří, Panny Marie a Ježíše Krista. Vznikla rovněž další monumentální malba sv. Kryštof tentokrát na severní zdi lodi. Malby jsou inspirovány tehdejšími předlohami Mistra E. S. a zajímavým způsobem odkazují na pány z Boskovic, ke kterým v této době patřil také olomoucký biskup Tas Černohorský z Boskovic. V presbytáři byl vybudován bohatě členěný kamenný tabernákl doplněné iluzivní malbou. Gotická přestavba a výzdoba kostela sv. Jiří úzce souvisí s rodem Boskoviců, kteří se významně podíleli na správě Moravy. Na svorníku v kapli svaté Anny je například zobrazena moravská orlice. K vysvěcení kněžiště a boční kaple sv. Mikuláše (později označované jako kaple sv. Anny) došlo v roce 1480. K zachovalému gotickému vybavení kostela patří litá monstrance ze zlaceného stříbra z doby kolem let 1510-1520, která patří mezi nejlepším zlatnickým pracím jagellonské Moravy. Zřejmě v 1. polovině 16. století byla přistavěna sakristie. V kostele je několik náhrobních kamenů ze 16. století a pod kostelem se nachází krypta rodu Boskoviců. Boskovicové do Bořitova přivedli i kněze Jana řečeného Húsku z Uherského Brodu, který zde při svém působení přeložil do češtiny kroniku Historiae Bohemica od Aenea Silvia Piccolominiho, pozdějšího papeže Pia II. Tento překlad uložený v Římě později náhodou objevil František Palacký. Většina vnitřního vybavení je barokní z 18. století. V polovině 19. století byla upravena věž a do výklenků u vchodu byly umístěny sochy sv. Cyrila a Metoděje, nad ním pak reliéf znázorňující příchod svatých Bratří na Moravu. Rovněž byla prolomena nová okna lodi, zaklenuto podvěží a zbudována oratoř. Při úpravách v roce 1874 byly pod omítkou objeveny staré nástěnné malby, které byly opět zakryty. Ve 20. století probíhalo restaurování románských a gotických prvků, vitráže a nástěnných maleb. Dnes římskokatolický farní kostel sv. Jiří v Bořitově patří mezi nejvýznamnější románské památky Moravy..