Chřenovice

Areál hradu je nyní zalesněn, ale kolem hradiště se táhne dodnes zřetelný hradní příkop..

Šířka parkánové zdi činí 97 cm, zeď je založena na pasu o širokém rozpětí. Kapsy po lešení v této zdi jsou velmi mělké (štenýřové lešení). Názorná je odlišnost vzhledu základového (podzemního) a lícového zdiva. Šířka hlavní hradby činí 226 cm, což je poměrně hodně. Můžeme říci, že jádro bylo obehnáno opravdu vážnou překážkou pro každého obléhatele. Válcová věž byla vetknuta do hradby v jejím SZ průběhu (proti největšímu možnému ohrožení z vyvýšeného okolního terénu), je s ní provázána v SV části. Na opačné straně je situace složitější. Těleso věže s hradbou provázáno není, ale hradba je přizděna na spáru. S výstavbou hradby se však počítalo, proto z těla věže ční šmorce, které posloužily k provázání s hradbou. Patrně se v těchto místech opravdu mohla nacházet původní brána. Hradba je s věží svázána až zhruba od výšky necelých 4 m. Hradba ponechávala prostor pro ochoz, opatřený parapetní zídkou a patrně cimbuřím, jehož zuby ukončovala stříška. Na tělěsu věže se dochoval velmi ilustrativní otisk hradby a ochozu. Věž nemá tvar přesného válce, ale je mírně zploštělá. Spodní dutina má vnitřní rozměry 190x240 cm. Tloušťka zdi v přízemí dosahuje 250 cm. Vstup do věže je prolomen – jak jinak – v části obrácené do nitra hradního areálu. Vstup vede klasicky do 2. podlaží, pod nímž se nacházelo hluboké přízemí. Zdivo věže je od přízemí po 2. patro nezeslabené a patra oddělovaly trámové stropy. Druhé patro bylo posazeno na ústupek v síle zdiva a obsahuje okenní otvor, který míří do exteriéru hradu, na polohu, z níž byl hrad ohrozitelný. Většina okének bergfritů se obrací spíše do areálu hradu. Další podlaží se nedochovala. Tyto vysoko položené partie věže se nedají prozkoumat zblízka, věž je nepřístupná. Nikde jsem však neviděl stopy po schodišti v síle zdi, proto považuji zmínky o zaklenutí 1. patra (vstupního) kopulí za omyl (např. Menclová, České hrady I, str. 163). Z vnitřního líce nad 2NP však skutečně vystupují kameny. Pokud tu kupole skutečně byla, musela obsahovat otvor pro např. žebřík či schodiště. Oba konce hradby napojené na těleso věže byly propojeny pavlačí nesenou kuláči. Pohyb po ochozu tak nebyl přerušen existencí věže. Zároveň bylo možné z této pavlače vstoupit do jediného vstupu do věže. Podlaha pavlače se nacházela poněkud výše než podlaha ochozu (i v případě, že byl tvořen zaniklou dřevěnou podlahou). Vstup do věže se pak nachází podstatně výše než je podlaha samotné pavlače. Ta tedy primárně fungovala pro pohyb obránců hradu po ochozech, ke vstupu do věže musel vést např. žebřík. Přímo při patě vstupu do věže se nacházela snad ještě podesta (z dálky se to nedá moc ověřit). Při hranách vstupu se zachoval ozub po vytrženém ostění. Z ostatní zástavby jádra hradu se už skoro nic nezachovalo. Plocha jádra je srovnaná (vznikl tu kdysi taneční parket), zbytky kamenného zdiva paláce zplanýrovány, při východní zaniklé hradbě se nachází obdélná deprese, patrně pozůstatek brány (mladší?). Původní hradba se pravděpodobně nacházela na jižní straně věže, kde se k tělu pláště napojuje subtilní pilířek zdiva (provázaný s věží výše uvedenými šmorci). Mladší přístupová cesta mohla využít vysunutý útvar (předbraní?) východně od hradu, od něhož vedla cesta přes příkop do parkánové branky (pozůstatek parkánové zdi s pravoúhlým výběžkem zdiva) a odsud do brány v hlavní hradbě. O jejím mladším původu svědčí disharmonicky vložená kvadratická stavba vůči jedinému dochovanému líci hlavní hradby na východě jádra..

1421 na čáslavském husitském sněmu do zemské vlády. Z dalších majitelů je znám kutnohorský měšťan Kunrát Náz, jenž hrad koupil roku 1474. Posledními majiteli Chřenovic se stali pánové z Říčan, kteří hrad připojili k ledečskému panství. Od r. 1545 se hrad prvně uvádí jako pustý a od té doby postupně chátral až do dnešní podoby..

Od severní pláně oddělen býval dvěma hlubokými příkopy, a to menším, který byl při vlastním hradě, a druhým hlubším a širším. Mezi oběma příkopy býval hrubý a široký násep, který šel okolo hradu a snad i hradbou opatřen byl. Na východní straně příkopu nacházela se brána se zvoditým mostem. Poněvadž Chřenovský hrad již ke konci 15. století zanikl a nikdy přestavován nebyl, lze tu dobře pozorovati, jaký býval příjezd ke hradu. Nynější cesta od potoku do vrchu bývala také cestou ke hradu. Na vrchu, kde jest nyní palouk, otočila se náhle ke hradu na jižní stranu; a poněvadž dotčená cesta vede rovně a dále do vrchu, byl ovšem také příjezd od hořejší strany. Zatáčkou dotčenou přicházelo se přes příkop na hrubý násep a po něm kousek až k těm místům, kde stojí posud vysoká zeď. Zde bývala zase brána, která se zavírala jen hřebenem, a skrze ni přišlo se do nevelikého předhradí. Naproti dotčené vysoké zdi spatřuje se vchod do dlouhého stavení na jižní straně se nacházejícího, které tedy příchozímu projíti bylo, aby pak po schodech a pavlačích se dostal až ke věži. Vlastní hrad byl podoby čtverhranaté, tak že v severozápadním rohu hradby hmotná věž okrouhlá stávala. Hradby byly vysoké a hrubé, cimbuří mělo střílny, a při něm byl ochoz dva lokte široký, který šel všude po hradbách. Na jižní straně hradu stojí dotčené dlouhé stavení, jehož venkovská strana zastupovala hradbu, táhnouc se na kraji skalnaté stráně. Ve stavení tom, z něhož jen základy zbyly, nacházelo se vše, co nepatřilo přímo k obydlí pánovu, tedy holomčí světnice, konice, kolny, obilnice a jiné. Na západním kraji hradu stálo dlouhé a úzké čtverhranaté stavení, z něhož také jen některé základy zbyly. Od něho k východní straně na dvoře bývalo znáti studni dávno již zasutou, ale dnes není po ní známky, protože dvořiště jest dvakráte překopáno. U samé věže stojí malé stavení, které s předešlým k obydlí panskému patřívalo. Nejznamenitější částí hradu jest velká věž, která jest asi 19 metrů vysoká. Ve výšce asi 12 metrů spatřuje se starodávní vchod do půlkruhu sklenutý, k němuž se přicházelo s ochozí zdí na obou stranách k věži přistavěných, a to po dřevěné pavlači, jak svědčí otvory pro trámy ve věži se nacházející. Na ten čas jest vchod ten ovšem nepřístupný; za to prolámán za našeho věku velmi pracně nový otvor v přízemí do zdi přes dva metry široké. Vstoupě do věže tímto otvorem, seznáš, že má v průměru skorem čtyři metry a že nejdoleji bylo vězení pro zločince a škůdce, jak svědčilo klenutí džbánovité, které se nahoře v okrouhlý otvor sbíhalo; avšak dnes je tato čásť zasypána. Nad tím vězením byly dvoje klenuté místnosti. Za hradem při samé Sázavě uprostřed vlhké louky jsou zříceniny starého čtverhranatého a věžovatého stavení zdélí a zšíří přes šest metrů, kteréž rozděleno bývalo na tři oddělení. Přízemí jest zvýší pěti loket, patro nad tím čtyři lokte a druhé patro jen loket, protože se sesulo. Zeď každého patra jest o něco užší. Dvěma širokými branami vchází se do tohoto stavení, kteréž má zdi přes dva metry hrubé. Před lety bylo viděti známky hradby, která stavení to na všech stranách objímala, nyní se spatřuje jen krátký kus základní zdi. V děrách tu vykopaných spatřují se kusy cihel a množství pálené hlíny. Zdá se, že stavení to, kteréž lid na hamr vykládá, bylo venkovským opevněním hradu a strážcem cesty k němu. K pověsti, že tu byl hamr, zavdaly příčinu škváry u stavení se nacházející. Ves Chřenovice, po níž hrad své jméno obdržel, jest od něho asi půl hodiny vzdálena. Ves byla za pradávna bytem čeledi Chřenovy, a záhy tu postaven farní kostel, jehož ostatky svatých Jan Pražský biskup (r. 1227-123 světil. I zde při samém kostele bývala tvrz, jejíž známky se posud nacházejí. Stalo se totiž po rozdělení panství, že bydlil jiný pán na hradě a jiný ve vsi. Starodávní pojmenování vesnice ovšem svědčí, že stávala napřed ves a teprve povstal hrad. Kdy hrad založen byl, není známo, ale dosti se víře podobá, že zde sídlil Léva ze Chřenovic, jenž se v r. 1289-1318 připomíná. Týž bezpochyby (soudíc ze jména Léva) byl předkem pozdějších Zručských ze Chřenovic, kteří byli jednoho původu s pány z Kolovrat a z Janovic a na štítě svém orlici nosívali. Uprostřed 14. století drželi hrad Milota a Bernart bratří, kteří se v r. 1356-1359 jako podací páni kostelů v Chřenovicích a Třebetíně připomínají. O Milotovi po r. 1359 a o Bernartovi po r. 1358 nedostává se zpráv; snad oba zemřeli. A poněvadž se r. 1358 jejich bratří připomínají, zdá se, že Ješek, jenž r. 1362 do Třebetína kněze podával, byl třetím bratrem. Ovšem nelze dokázati, je-li to týž Jan, který potom na Zruči vládl a před r. 1374 zemřel. Čtvrtým bratrem snad byl Mikuláš, jenž slove r. 1374 ze Zruči, r. 1381 z Kolovrat, odjinud z Chřenovic, a potom vždy Kolovratem z Chřenovic. Týž dostal se v držení Zbraslavic, a potomci jeho měli také Zruč, odkudž se nazývali Zruckými ze Chřenovic. Milotovým synem vidí se býti Léva, jenž podával v l. 1376-1390 kněze ke kostelu Třebetínskému. Že však se nazývá seděním na Vrbce, nezdá se, že by byl hrad Chřenovský držel. Také synové jeho nazývají se po jiných sídlech, totiž Bohdanči, Vrbce a Kamberce. Od nich pocházela větev Martinických ze Chřenovic, z nichž jeden byl r. 1705 kostelníkem v Uhelné Příbrami a potomstvo zanechal. Kdo tedy Chřenovice ke sklonku 14. století, není nám známo. Skorem se zdá, že Léva hrad po r. 1376 prodal a Třebetín si k Vrbce ponechal. O vsi Chřenovicích jest známo, že ji držel ke konci 14. století již dotčený Mikuláš Kolovrat ze Chřenovic, muž velice nábožný. Kromě jiných nadání založil listem r. 1395, 6. října v Chřenovicích (na hradě ? ve vsi ?) daným kaplanstvím při kostele Chřenovském, za jehož věno dal dvůr ve vsi, lán rolí, louku, les a kromě toho platy v Pavlovicích. O několik let později vládl na hradě Hanuš Otlinger, měštěnín Pražský, jenž podával r. 1414 k faře a ke kaplanství sv. Blažeje v Chřenovicích. Nedlouho potom prodal hrad s panstvím Kunratovi Nazovi, měštěnínu na Horách Kutných, jenž přijal od hradu název „z Chřenovic“ a tak se stal praotcem šlechtického rodu Nazů z Chřenovic, kteří na svém štítě dvou pruhů křížem spojených nosili. Týž r. 1418 poprvé podával faráře ke kostelu Třebetínskému. Seděl na hradě zdejším asi 10 let a zemřel zůstaviv vdovu Markétu, syna Jindřicha a dcerku Kateřinu, kteráž byla za živobytí otce svého (r. 141 plat na Třebešicích koupila. Syn Jindřich byl také již 49 fl. dílu otcovského dostal, ale konečné rozdělení mezi ním a mateří ovdovělou stalo se r. 1428, 12. října, kdež obdržel Jindřich ještě 13 fl. z dědictví otcovského, neodříkávaje se tím nápadu na statky v Čechách. Jindřich, jenž se potom v Chřenovice uvázal, byl přítomen r. 1440, 17. března sjezdu čtyř krajů v Čáslavi a zplodil několik dětí, mezi nimi i M. Hanuše, s nimiž právo dědické ke vsi Košíři Hanuškovi z Písku vzdal. Jeho potomek jest onen Jan Naz z Chřenovic, jenž r. 1474 k Ledecké výsadě pečeť svou přivěsil. Asi v ty časy prodala rodina Chřenovice a koupila si jiné statky v Čáslavsku, jména svého se však neodřeknuvši. Osudy potomní Chřenovského hradu jsou úplně neznámy. Tolik jest jisto, že přikoupen byl k panství Ledeckému, a že se již r. 1544 ani nevědělo, kdy se to stalo. Markéta Ledecká z Říčan přiznala se r. 1544 u úřadu desk zemských, že jest v držení „Chřenovskýho a Lacemboku hraduov pustých“.