Celkový podhled od severovýchodu (na věž)
© David Hamza, 08/2008
Hrad byl postaven na izolovaném vápencovém vrchu, který výrazně převyšuje své okolí. To umožňovalo kontrolovat z hradu široké okolí a vzhledem k příkrosti svahů poskytovalo hradu lepší obranyschopnost. Dodnes se zachovaly dlouhé úseky hradeb s několika branami. Hradní jádro, které nebylo příliš velké, se dochovalo v horším stavu. Dominantou je téměř 10 metrů vysoký zbytek věže, na kterém je nyní umístěna anténa. V sousedství se nachází další věžovitý pozůstatek hradu. Vlastní jádro hradu je bez vegetace, jen porostlé trávou. Vzhledem k použitému materiálů (vápenec) a poloze, je hrad z daleka viditelný. V roce 2009 proběhlo další částečné odstranění náletových keřů, tak že hrad je stále průběžně udržován. V tomto roce byla instalována i nezvyklá dekorace – skokanský můstek na vrcholu skály.
Výšinná poloha a minimum vegetace nám nyní umožňuje kruhový výhled do okolí. Vzhledem k velkému převýšení a schodům při výstupu na hrad, může být přístup obtížný pro starší osoby nebo děti.
Hrad je celoročně volně přístupný.
Na zakládací listině kláštera Michelbeurn ze září 1072 je uveden jako svědek Pucho de Stoz. Předpokládá se, že se jedná o šlechtice spojeného panstvím Staatz, ale není to jisté. ...V letech 1125 a 1137 je zmiňován Reginger ze Staatzu. Další majitel panství Oldřich von Staatz, je uváděný jako smělý rytíř a turnajový bojovník. Rod von Staatz však vymírá již r. 1250. Hrad Staatz byl jako vojenská pevnost v písemných pramenech uváděn hned několikrát. V r. 1176 zde pobýval vévoda Jindřich II. „Jasomirgott“ při výpravách proti knížatům Soběslavovi nebo Konrádu Moravskému. Byl tu vězněn synovec českého krále Václava Oldřich Korutanský v době tažení rakouských vládců na Moravu a vévoda Bedřich II. ho několikrát navštívil. Nakonec byl propuštěn poté, co mu navzdory zaplacenému výkupnému vojáci uřízli uši a nos. Král Přemysl II. Otakar věnoval panství Otovi von Maissau. Nakonec byl ale Oto uvězněn a umučen na Veveří u Brna. Rudolf Habsburský udělil Otovu otci vysoké soudní pravomoci a vom Maissau získali hrad natrvalo, panství ale spravovali purkrabí. V roce 1439 hrad dobýval husitský vojevůdce Jan z Leuchtenberka, ale bez úspěchu. Oto IV. von Maissau byl podezřelý ze spolupráce s husity a o panství přišel. Zabavený majetek přešel do rukou Mikuláše von Truchs a na Drasenhofenu, jehož rod vymírá v roce 1545. Panství získává baron Christoph von Roggendorf, který jej dává bez povolení zemského správce do zástavy baronu Oswaldu von Eytzing. Král Ferdinand mu proto zboží odejmul bez náhrady a věnoval jej r. 1551 baronu Filipu Breunerovi von Rabenstein, který nechal chátrající hrad opravit. V roce 1589 byly zesíleny hradby baštami. V r. 1600 panovník změnil zástavní právo na dědičné a v roce 1624 povýšil Christopha Breunera von Rabenstein do stavu říšských hrabat a současně jej ustanovil místodržícím v Dolním Rakousku. Za třicetileté války byl hrad dobyt Švédy válečnou lstí r. 1645. Ti odešli až roku 1646 a hrad při odchodu značně zdemolovali. Protože hrad byl neobyvatelný, je v této době postaven hrabaty von Breun na úpatí kopce nový zámek. Hrad je poté nechán svému osudu a od té doby chátrá. Dnes patří obci Staatz, která se nachází na úpatí hradního kopce..
|
Přihlášení |
