Vnitřní hrad od jihu
© Jiří Cukr, 10/2001
První zmínka o mohutném hradu Veveří pochází z roku 1234 a nasvědčuje tomu, že byl založen markrabětem Přemyslem, otcem krále Václava I. hned v prvních letech jeho vlády. Hradní komplex je tvořen kromě vlastního hradu na západní straně předhradím, odděleným příkopem a kamenným mostem. Původní románský zeměpanský lovecký hrad byl velmi prostý a kromě obvodové hradby jej představovala masivní hranolová věž (donjon) s obytným prostorem v patře. Již ve 13. století se stavba rozšířila o přední hrad tvořený válcovou věží s břitem a dnes nedochovaným palácem.
Hrad stojící stranou veškerého dění byl oblíbeným místem, kde poskytoval Přemysl Otakar II. svým odpůrcům nedobrovolné útočiště. Ještě na konci 13. století byla vně severní hradby vystavěna kaple sv. Prokopa, později sv. Václava. Přilehlý palác současně s parkánem vznikl až v polovině 14. století na vstupní straně hradu. Pozdní gotika přinesla plošně trojnásobné rozšíření hradu a uzavřela je hradbou s hranolovými věžemi. Hrad byl dvakrát obléhán, a to roku 1424 husity a roku 1645 Švédy, nikdy však nebyl dobyt.
Po třicetileté válce byly palác a kaple upraveny v raně barokním slohu. Dnešní podoba pochází z přelomu 18. a 19. století, kdy byla stržena poslední část původního přemyslovského paláce. Na tomto místě vybíhá visutá vyhlídková terasa.
Hrad v průběhu staletí často měnil majitele, od roku 1925 je v majetku státu. Od roku 1999 přešel hrad do správy Státního památkového ústavu v Brně, který započal s postupným odstraňováním nejhorších havárií. V nynější době se rozhoduje o tom, jaké bude mít hrad využití. Státní památkový ústav v Brně sleduje souběžně dva cíle. Prvním je komerční využití formou dlouhodobého pronájmu a druhým cílem standardní prezentace této kulturní památky a její zpřístupnění veřejnosti. V současné době bývá hrad otevřen pro veřejnost dvakrát ročně, a to v dubnu při příležitosti Mezinárodního dne památek a v září ve Dny evropského kulturního dědictví.
V údolí řeky Svratky směrem od Tišnova se tyčí na vysoké skále hrad Veveří, který vévodí zejména brněnské údolní přehradě. Jeho stavba, připomínající se již v r. 1213, se skládala z vlastního hradu a z předhradí, odděleného od hradního jádra hlubokým příkopem. ...Jádrem vlastního hradu byla dodnes zachovalá vysoká válcová věž s břitem. Podle starobylé pověsti dostal údajně hrad název podle množství veverek, které vyplašil na lovu kníže Konrád I. Brněnský. Hrad byl na počátku 13. století zeměpanský a sídlili zde kasteláni a purkrabí. Přemysl Otakar II. jej používal jako vězení pro odbojné feudály. Jan Lucemburský zastavil v r. 1311 Veveří Janu z Vartemberka, ale markrabě Karel je v r. 1335 vyplatil. Na hradě často pobýval markrabě Jan Jindřich a nechal zde přistavět zadní část s dvěma věžemi a předhradím. V centrální částí vznikl hlavní palác s rytířským sálem a kaplí sv. Prokopa, později sv. Václava. Nad hradem, v místech, kde se dodnes říká Na stráži, byla postavena strážní věž, odkud mohla hradní posádka pozorovat krajinu směrem k Tišnovu a k Rosicím. Předhradí bylo izolováno, zvlášť opevněno a chránilo je 5 věží. Celek tvořil skutečnou pevnost. V době předhusitské si Veveří udrželo funkci vojensko-administrativního střediska panství. Ekonomickým centrem se stala blízká Veverská Bítýška. Původní hradní panství bylo velmi rozsáhlé, postupně se však tenčilo. Na strategicky významný hrad vložil císař Zikmund za husitské revoluce (v r. 1422) posádku žoldnéřů svého zetě vévody Albrechta Rakouského, ale v r. 1424 jej i s příslušenstvím zastavil Petru Kutějovi. Tehdy Veveří neúspěšně obléhali husité. Král Jiří z Poděbrad postoupil v r. 1458 veverské zboží těšínskému knížeti Přemkovi, ale za bojů v r. 1468 obsadil hrad uherský král Matyáš. Na konci 15. století získal veverské panství do vlastnictví Václav z Ludanic; patřily k němu hrad Veveří, městečko Veverská Bítýška, vsi Sentice s tvrzištěm, Chudčice, Jinačovice, Rozdrojovice, Kníničky, Moravské Knínice, Bystrc, díl Zebětína a pustá ves Hlinka. Pánům z Ludanic patřilo Veveří do r. 1536, kdy je Jan z Ludanic prodal spolu s panstvím za 7000 kop českých grošů Janu z Pernštejna a ten ihned Janu z Lipé. V r. 1559 se stali majiteli Veveří bratři Albrecht a Jan Šembera Černohorští z Boskovic a v r. 1573 Znata z Lomnice. V r. 1609 přešlo Veveří sňatkem do rukou Zikmunda z Tiefenbachu. Hrad velmi utrpěl za třicetileté války, kdy jej oblehli Švédové (v r. 1645). V r. 1690 získali hrad majitelé říčanského panství Sinzendorfové, kteří z obou částí vytvořili nedělitelný majetek. V polovině 18. století došlo k důkladné přestavbě hradu, jíž získal nynější podobu. Hrabě ze Sinzendorfu prodal v r. 1802 spojené veversko-říčanské panství průmyslníku Vilému z Mundy, ale již v r. 1830 je koupil švédský princ Gustav Vasa, syn sesazeného švédského krále Gustava IV. Adolfa. Pro rodinné neshody (jejich dcera Karola se později stala saskou královnou) bylo panství prodáno v r. 1844 známému finančníku Jiřímu Šimonu Sinovi, který již vlastnil řadu velkostatků na Moravě (Velehrad, Myslibořice, Brumov, Rosice, Prštice, Hrotovicc. Dalešice, Krhov a Valeč). Jiří Šimon Sina zemřel v r. 1856 a zanechal ohromné jmění, odhadované na 60 000 000 zl. Veveří zdědila jeho vnučka Helena Sinová, pověstná marnotratnice, provdaná za knížete Ypsilantiho. Po pádu francouzského císaře Napoleona III. vzniklo v jejím okolí na Veveří středisko intrik proti Francouzské republice. Helena však musela v r. 1881 veverský velkostatek prodat finančníku Mořici Hirsch-Gereuthovi, po němž jej nakonec zdědili de Forestové. V r. 1925 byl hrad spolu s panstvím zestátněn. V předhradí je dodnes dochována gotická kaple ze 13. století. V kapli byl původně obraz Madony z Veveří z poloviny 14. století, který je v současné době v Národní galérii v Praze..
O založení hradu VeveříZačal troubit na lovecký roh, volal, ale nadarmo: byl tak daleko v lese, že ho lovci nemohli slyšet. Mladík si řekl:
"Nic nezbývá, musím se z lesa dostat sám."
Prodíral se houštím, les byl čím dál temnější a hustší, že si musel klestit cestu mysliveckým mečíkem. Šel dlouho, dlouho, až se konečně dostal do údolí a tam se kroutila černá řeka. Celý utrmácený si sedl pod vysokou strmou skálu do mechu a usnul. Zdál se mu krásný sen: Na strmé skále nad řekou se vypíná hrad, v jeho síních se rozléhají lovecké písně, z nádvoří se ozývá hlahol lesních rohů. To je něco pro vévodu! Už vešel do loveckého zámečku, už se chystá pojíst a popít – v tom, jaká škoda – procitl!
Vyrušilo ho jakési šustění v chrastí. Lekl se, že je to vlk, rychle vstal a sahal po meči do pochvy. Ale nebyla to dravá šelma. Z houští vyběhl černý chrt a rovnou k vévodovi. "Co to neseš, ukaž," usmál se vévoda. Chrt nesl v hubě veverku. Vévoda se rozhlédl a uviděl veverek celé tucty. Utíkaly před ním a před chrtem, rychle skákaly na skálu a šplhaly do výšky. A mladík opět zapomněl na únavu, nevzpomněl si, že se chýlí k večeru – a pustil se s chrtem za veverkami. Už byl v půli skály a tam narazil na poustevnickou chaloupku. Stařičký poustevník ho uvítal, uvařil mu polévku s petrželí a pohostil krajícem ječného chleba a hrudkou kozího sýra. Vévoda povídá:
"Vyveď mě z lesa na cestu – dobře ti zaplatím."
"Kam bys v noci šel? zeptal se poustevník. "Lehni si do komůrky na medvědí kůži – a ráno tě doprovodím."
Když se rozednilo, vévoda vstal a prosil poustevníka:
"Rád bych se podíval nahoru na tu skálu!"
Vyšplhali na skálu a vévoda se rozhlédl přes kopce a obory a viděl široko do zalesněného kraje. To by bylo místo pro odpočinek po tuhém lovu! Znovu si vzpomněl na svůj sen a řekl:
"Postavím zde hrad a jmenovat se bude Veveří, to podle těch veverek. Teď mi ukaž cestu – je na čase se pustit domů."
Ve dvou letech byl nad řekou Svratkou hrad skutečně vystavěn. Má devět věží. Kdo nevěří, ať tam běží..
rod mundyu baron
|
Přihlášení |
