20.7.2006
© Martin Hájek, 02/2008
K počátkům tvrze i osady Červená Lhota chybí z předhusické doby písemné prameny.První písemná zmínka je až z roku 1465 při dělení pozůstalosti Ctibora ze Zásmuk, odjinud z Vlčetína, připomínaného roku 1434 jako purkrabího na Krumlově. Z jeho dvou synů přijal Petr ze Zásmuk "ve Lhotě tvrz, poplužní dvůr a mlýn, v Jižné vesnici ... s výjimkou ... rybníka nad mlýnem a potoka nad tím rybníkem..." Dalším doloženým majitelem tvrze byl Petr Lhotský ze Zásmuk, který roku 1492 ustanovil manželku Kateřinu poručnicí svých dětí a přidal za druhého poručníka Jindřicha z Hradce, nejvyššího komorníka , u něhož byl nejspíše ve služebním poměru. Ještě roku 1542, když po shoření zemských desek obnovoval Jan Kába z Rybňan vklad trhové smlouvy s Divišem Boubínským z Újezda, nesla tvrz s poplužním dvorem vedle vsi Jižné pouhý název Lhota. Jan Kába, který držel statek s bratrem Václavem, měl roku 1536 a 1541 spory se sousedy pro pych, způsobený jim svými rybníky. Roku 1555 odmítl Jan Kába zaplatit Honsovi Vlachovi zedníkovi, zaměstnanému přestavbou českobudějovické radnice, že mu od něj "zvajšenie jednoho kříže na sklepě ... zkaženo bylo". V létech 1542 - 1555 byla původní gotická tvrz přebudována na renesanční zámek. V roce 1555 se Lhota poprvé objevuje v písemných pramenech pod názvem Nová Lhota. Po Janu Kábovi drželi tvrz synové Bohuchval a Jiří, kterí se roku 1573 po rozdělení majetku psali "na Nové Lhotě". Ke konci 16. století získal Novou Lhotu od Jiřího Káby z Rybňan jeho strýc Jan a prodal ji roku 1597 sousedovi Vilémovi Rutovi z Dírné. Do sepsání jeho kšaftu roku 1602 došel název tvrze nového vylepšení, vyjádřeného v predikátu "na Nové (jinak Červené) Lhotě, čímž se zřejmě upřesnil vnější vzhled tvrze po přestavbě. Po roce 1608 získal tvrz Červenou Lhotu Bohuslav Rut z Dírné, nedržel ji však dlouho. Za operací Marradasova pluku proti Třeboni a Jindřichově Hradci roku 1621 obsadil Červenou Lhotu kyrysnický rytmistr Antonio Bruccio, který po soudní legalizaci svévolné konfiskace podržel panství se zámkem až do své smrti roku 1639. Protože Bruccio zemřel bezdětný, připadl statek císařské komoře, od které jej ( "... totiž zámek aneb rytířské sídlo...") roku 1641 koupil ke svým statkům jindřichohradecký magnát, nejvyšší kancléř království Českého Vilém Slavata z Chlumu. V urbáři hradeckého panství z roku 1654 se praví, že "... zámek Červená Lhota stojí na skále prostřed rybníka, cihlou přikrytej, pokojíků k bydlení y sklepi suchý a pod zemí, kuchyně, marštale dosti v něm příhodný ... dvůr lhotecký přes most u zámku prostranný a dobře vystavěný ... " V letech 1658 až 1678 byly na zámku prováděny raně barokní úpravy pod vedením jindřichohradeckého stavitele Jakuba Wernera, současně pracovali na výzdobě interiérů dva italští umělci se svými tovaryši - štukatér Inocennz Cometta a malíř Giovanni Tencalla. Po vymření slavatovského rodu Františkem Leopoldem zdědila Červenou Lhotu po roce 1693 jako dědický podíl jeho sestra Marie Terezie, poprvé provdaná Fünfkircherová, se kterou panství vyženil druhý manžel Arnošt Bedřich z Windischgrätzu. Roku 1755 panství koupil František de Paula svobodný pán z Gudenus, po kterém roku1764 dědil synovec Josef. Za něj roku 1774 vyhořel v předzámčí pivovar a dvůr a zčásti byl patrně poškozen i zámek. Roku 1796 došlo k další změně držby panství - Červenou Lhotu spolu se statky Chválkov a Hojovice zakoupil od gudenusů za 202 000 rýnských zlatých slezský šlechtic Ignác Stillfried, zeť ve své době proslulého hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu, který pak na panství strávil poslední léta života. Roku 1807 panství zdědil Mořic sv. pán Stillfried, který jej pak prodal roku 1820 Jakubu Veithovi a jeho dceři Terezii, provdané za rytíře Bedřicha Neupauera. Roku 1835 pak Červenou Lhotu zakoupil Jindřich Eduard Schönburg - Hartenstein, jehož rodu náležela až do roku 1945. V letech 1841 - 1863 proběhla pod vedením jindřichohradeckých stavitelů Josefa Schaffera a Josefa Kocába romantická přestavba v novogotickém slohu, současně byly upravovány i interiery. Roku 1900 po dědickém vyrovnání mezi syny Alexandra Schönburga připadla Červená Lhota nejmladšímu synovi Janovi, který zastával funkci rakousko - uherského vyslance ve Vatikánu. Ten se pod vlivem svého italského pobytu rozhodl provést úpravy zámku v renesančním duchu za účasti předního vídeňského architekta Humberta Walchera z Moltheimu. Stavební zásahy probíhaly v letech 1902 až 1910 pod dohledem vídeňského architekta Viktora Siedka a stavbyvedoucího Adolfa Illeka.Roku 1913 provedl stavitel Šonský rekonstrukci mostu s demolicí středního pilíře, nahraženého patkou z dusaného betonu. V květnu 1941 došlo k rekonstrukci opěrných zdí zámku a zajištění vymleté podložní skály lomovou žulou. V roce 1945 byl zámek státem konfiskován a následujícího roku byla v zámku umístěna dětská zotavovna. V květnu 1947 byla Červená Lhota přidělena Národní kulturní komisi, která v roce 1949 zámek zpřístupnila veřejnosti. Roku 1951 byly střechy zámku nově pokryty bobrovkami, které roku 1995 nahradila stávající krytina. Současně byly rekonstruovány fasády v barevnosti, nalezené při restaurátorském průzkumu.
Jméno vsi Červené Lhoty (původně Jenczenslag) nasvědčuje jejímu vzniku při osídlování jižních Čech ve 13. století. Jejím nejstarším známým majitelem byl pravděpodobně Ondráček ze Zásmuk jinak z Vlčetína, doložený v l. 1388 – 1418. Po něm asi následoval Ctibor ze Zásmuk jinak z Vlčetína, který byl za husitských válek v rožmberských službách (v r. ...1434 byl purkrabím na Českém Krumlově). Když se r. 1465 jeho dva synové, Václav a Petr, dělili o otcovské dědictví, získal tvrz Lhotu, která je tak doložena poprvé, s dvorem a ves Jižnou Petr. R. 1489 ustanovil svou manželku Kateřinu ze Strpí poručnicí svých dětí. Jeho nástupci se nazývali Lhotští ze Zásmuk. Kdy a jakým způsobem se dostal na Lhotu Diviš Boubínský z Újezda, nelze zjisti, víme jen to, že okolo r. 1530 prodal tvrz s dvorem, ves Jižnou a část Březiny Janu Kábovi z Rybňan, který potom na statku se svým bratrem Václavem společně hospodařil. Oni také zřejmě přestavěli starou tvrz na renesanční zámek, který se pak nazýval Nová Lhota nebo také Kábova Lhota. Také Janovi synové, Bohuslav a Jiřík, vedli hospodářství společně. Později se dostal na Novou Lhotu příbuzný Jana Kába z Rybňan, který si naproti zámku dal postavit kostelík Nejsvětější Trojice jako rodinnou hrobku. R. 1579 prodal Novou Lhotu, dvůr a vesnice Jižnou a Březinu Vilému Růtovi z Dírného. Růt připojil k Nové Lhotě městečko Deštnou, vesnice Višňovou, Světce a část Březin, které v r. 1596 koupil od Petra Voka z Rožmberka. Po Růtově smrti (1608) se ujal pro zámek název Červená Lhota podle barvy venkovních zdí. Jeho nástupci, Bohuslavu Růtovi, byl majetek pro účast na stavovském povstání v l. 1618 – 1620 konfiskován (1621) a zámek, dvůr a pivovar, městečko Deštná, dva další pusté dvory a vesnice Jižná, Březina a Mnich dány r. 1622 do zástavy císařskému rytmistru Abnoniovi Brucciovi, aby z výnosu statku hradil žold svým vojákům. V r. 1630 se stal Bruccio skutečným majitelem Lhoty. Po Brucciově smrti (1639) koupil Lhotu majitel nedalekého jindřichohradeckého panství hrabě Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Příchod nové vrchnosti dokládá barokní portál, vsazený do zámecké věže s letopočtem 1641. Za Vilémova syna Adama Pavla byl červenolhotský statek zvětšen přikoupením vsí Bořetína a Mnichu (1655). Za Vilémova vnuka Jana Jáchyma, který převzal Červenou Lhotu po smrti svého staršího bratra Ferdinanda Viléma (1673), byly provedeny některé úpravy uvnitř zámku. Podnes se zachovala část freskové výzdoby Giacoma Tencaly v průjezdu a několika pokojích a práce štukatéra I. Comety z l. 1675 – 1678. Při dělení velkého slavatovského majetku, k němuž došlo po smrti Jana Jáchyma Slavaty, získala Červenou Lhotu r. 1694 Marie Terezie Slavatová, provdaná hraběnka Funfkirchenová. Od té doby se na zámku střídali další majitelé (do r. 1735 Windischgratzové, do r. 1794 Gudenusové, do r. 1823 Sillfriedové, v l. 1866 – 1945 Schonburgové). Kníže Jindřich Eduard Schonburg dal v r. 1845 provést některé změny zámku zvenčí v novogotickém slohu podle nákresů jindřichohradeckého stavitele Josefa Schaffera. Od r. 1860 pokračovaly novogotické úpravy v zámeckých interiérech podle návrhů černínského stavitele Jana Kocába. Současně došlo též na celkovou obnovu kostelíka naproti zámku jako rodinné hrobky. Poslední změny v l. 1903 – 1912 však odstranily vnější novogotický ráz zámku. Předposlední majitel velkostatku, kníže Jan Schonburg-Hartenstein, patrně vlivem delšího pobytu v Římě (byl posledním rakousko-uherským vyslancem u Vatikánu, kde se blíže seznámil s italskou renesancí), uplatnil své poznatky při vybavování zámeckých pokojů včetně slohového zařízení. Zámek je čtyřkřídlá, jednopatrová budova vystavěná na skále uprostřed rybníka. Do objektu se stupuje pro kamenném mostě, který nahradil původní padací most (otvory pro kladky jsou dosud patrné). V ose mostu uprostřed severního průčelí stojí věž s barokním portálem z r. 1641, průjezdem v ní, zdobeným raně barokními freskami, se vchází na malý dvůr. Klenuté přízemí tohoto traktu je zbytkem někdejší tvrze. Obloučkové pseudorenesanční štíty z let 1903 – 1912 určují charakteristický ráz objektu. V bohatém stylovém vybavení zámeckých místností jsou zbytky původního inventáře výjimkou, zachovala se pozoruhodná raně barokní štuková výzdoba.
|
Přihlášení |
