Ronov

Dobře čitelný reliéf hradu Ronov, s několika menšími útržky zdiva, leží v nevýrazném výběžku do záhybu silnice mezi Adamovem a Útěchovem.

Hrad stál hodně daleko nad řekou Svitavou a po silnici skoro 2 km od Adamova. Jeho situování na téměř neznatelném výběžku naznačuje bezstarostnost stavebníka a podle jeho charakteru i druhořadou vojenskou funkci.

Hrad se skládal z obdélného jádra na vyvýšeném středovém pahorku, které bylo zřejmě bez příkopu obklopeno pětiúhelníkem obvodní hradby. K bližšímu popisu se dostaneme později.

Celková situace vzhledem k okolnímu terénu vypovídá, že o přírodní ochraně, v tomto případě tedy svahu, se dá mluvit snad jen na severu, jinde, a to především na jihu a západě, byl hrad snadno ohrozitelný pokračují planinou. Navíc v jeho okolí chybí náznaky příkopů či valů, které však mohly být postupem času zarovnány, ovšem jejich existenci nic nenasvědčuje. O příkopu snad lze mluvit v čele, kde je náznak projmutí a vzhledem ke znatelným zbytkům brány se dá čekat most, který překonával alespoň menší příkop.

Jádro hradu ve tvaru obdélníku, o stranách přibližně 28 x 10 m patří k těm, které jsou tzv. zavřená. To znamená, že destrukce horních pater se zřítila dovnitř a pahorek tak ukrývá pod nánosem sutě a hlíny zbytky zdí do výše více pater, v tomhle případě zřejmě prvního. Z toho se dá usoudit, že dnešní pahorek je tedy mnohem vyšší, než ve skutečnosti byl. Je jinak situován mimo střed obvodního ohrazení. Dnes lze na jeho povrchu rozeznat tři prohlubně, dvě menší krajní a jednu téměř trojnásobnou mezi nimi, na jejímž severovýchodním boku se zachoval asi metr vysoký a dva metry široký úsek lícované zdi. Otázkou zůstává, zda šlo o trojprostorový palác, nebo jinou skladbu jádra.

Pětiboké ohrazení jádra má nejdelší osy asi 60 x 50 m, přičemž v čelní straně je hradba mírně zalomená. Měla sílu asi 1 m a po celém obvodu se rýsují hrázky amorfního zdiva, místy s nepatrnými úseky lícovaných kamenů. V čele stála zmiňovaná brána, dnes patrná v přerušení hrazení, opět s několika příčnými kameny tvořících znatelný líc. Měla patrné podobu drobnější vstupní věže. Jihozápadně od jádra je mezi jím a hrazením nejvíc místa a vznikl tím nejspíš prostor pro hospodářskou či jinou zástavbu lehčí konstrukce.

Upřesnění charakteru sídla i jeho zánik je v rukou archeologie a tedy případného výzkumu.