
Budova se nachází u frekventované Rooseveltovy třídy. Jedná se o železobetonovou stavbu s výplňovým zdivem. Exteriéry a interiéry jsou z mnoha materiálů – od skla, dřeva, oceli až po hliník. Hlavní obložení je ze žuly, černého syenitu a vápence. Obložení dřevěné je z ořechu a jilmu. Jeviště je s točnou, na kterou navazuje stupňovitý amfiteátr a jeho postranní části. Hlediště pojme přes 1 300 diváků. Součástí budovy jsou i restaurační a klubové prostory.
Mezi výzdobu patří venkovní socha Leoše Janáčka (1975, Stanislav Hanzl) či sousoší Aloise a Viléma Mrštíkových (1964, Vincenc Makovský, Stanislav Hanzík). Parapety z tepaného měděného plechu vytvořila Eva Zoubková-Kmentová a Olbram Zoubek, který je také autorem kamenné skulptury moravské orlice u schodiště. Ve vestibulu je umístěn gobelín s motivem lišky Bystroušky od Aloise Fišárka. Výplně z barevného hutního skla na bočních schodištích vytvořili Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Keramický reliéf na čelní stěně klubu umělců je dílem Idy a Vladislava Vaculkových.
Zdejší divadlo je jedním z nejvýznamnějších u nás a za dobu své existence se zde vystřídali snad všichni naši významní umělci. Divadlo tvoří s Mahenovým divadlem a divadlem Reduta kompaktní celek Národního divadla Brno. Stavbu provázelo téměř půl století různých projektů - Družstvo pro postavení Českého národního divadla v Brně bylo založeno roku 1881, družstvo nejprve zakoupilo r. 1883 budovu na rohu Žerotínského náměstí a Veveří ulice, kterou nechalo r. 1884 přestavět na divadlo, protože však budova kapacitně nepostačovala, bylo rozhodnuto že se na jejím místě postaví divadlo nové. Mezi lety 1910 - 1958 bylo vyhlášeno postupně 7 architektonických soutěží o nejlepší návrh budoucí podoby divadla, kterých se zúčastnilo více než 150 architektů se svými návrhy, které však působením vnějších vlivů nebyly uskutečněny. Postupně bylo rozhodnuto o stavbě budovy na jejím současném místě. V soutěži r. 1940 zvítězil projekt projekt kolektivu Jana Víška, Viléma Zavřela a Libuše Žáčkové-Pokorové. V soutěži, vyhlášené r. 1956 znovu zvítězili s upraveným návrhem. Dlouhou historii soutěží uzavřela vnitropodniková soutěž Stavoprojektu v roce 1958, ve které byl znovu vybrán návrh kolektivu J. Víška, vypracovaný v duchu racionálního funkcionalismu. Projekčními pracemi byl pověřen nově zřízený ateliér Stavprojektu Brno, projekt vedl Vilém Zavřel, L. Žáčková-Pokorová pracovala v ateliéru, Jan Víšek byl externím expertem. Brzy se však se svými pracovníky rozešel a do kolektivu architektů byli přibráni Ivan Ruller (interiéry společenské části) a Boleslav Písařík (interiéry provozní části). Interiéry divadelního sálu a hlediště navrhli V. Zavřel a L. Žáčková - Pokorová. Budova byla postavena v l. 1960 - 1965, současně s budovou bylo upraveno i její okolí, zejména její předprostor s vodní nádrží, fontánou a terasami.