železniční viadukt

Roku 1838 byla postavena železniční trať z Vídně do Brna, odbočka Severní dráhy císaře Ferdinanda. Financovala ji společnost Salomona M. Rotschilda. Projekt Carla Ghegy realizovala firma bratří Kleinů (viz heslo Kleinův palác). Do prostoru dnešního brněnského hlavního nádraží se trať dostávala 673 m dlouhým viaduktem, tvořeným 80 klenutými oblouky (3 segmentové oblouky přes svratecký náhon, 72 eliptických oblouků vlastního viaduktu a 5 segmentových oblouků most přes Svratku). Viadukt sloužil k překonání inundačního území Svratky a přiváděl trať na vyvýšenou plochu městského opevnění. Viadukt byl původně jednokolejný, roku 1869 byla přidána druhá kolej a při dalším rozšiřování v 90. letech 19. století byl viadukt zasypán náspem. V původním stavu se zachoval jen v několika nevelkých úsecích – pod kolejemi 11k a 13k, v areálu uhelných skladů při ulici Nové Sady a jako přemostění řeky Svratky. Ostatní oblouky jsou skryty v náspu.