Řečkovice

První písemná zpráva o řečkovické tvrzi, předchůdkyni dnešního zámku, je z roku 1464. Mezi držitele Řečkovic tou dobou patřili nejčastěji brněnští erbovní měšťané a drobná šlechta - z Čirchova, Házové z Valdeka, Permanové, Ryšanové, Herrichspannové, Karnarové, Manduwle z Arnhauzu, Bohlové z Aurachu či Pfefferkornové z Ottopachu a na Řečkovicích. Počátkem XVII. století odkupuje Řečkovice nejvyšší sudí Markrabství moravského Vilém Dubský z Třebomyslic. Ten však jako nekatolík o svoje zboží přichází po Bílé Hoře a v roce 1623 získává na 150 let řečkovické panství do svých rukou Tovaryšstvo Ježíšovo - brněnští jezuité, a to včetně tvrze, dvora, mlýna a dalších hospodářských objektů. O významu Řečkovic a zdejší tvrze svědčí i vyobrazení na Komenského mapě Moravy z roku 1627. Postupně byly Řečkovice za panství jezuitů pozvednuty hospodářsky i kulturně. Zámek jako správní sídlo panství získával v oné době postupně podobu blížící se svému současnému vzhledu, obnovou prošel i kostel sv. Vavřince a při zámku byl zřízen pivovar. Zrušením Tovaryšstva Ježíšova přešlo řečkovické panství pod Studijní fond, v jehož držení a správě bylo až do roku 1826, kdy panství zakoupil Josef Schindler pro svůj později nobilitovaný rod. Na novém hřbitově zbudovali Schindlerové i svoji rodinnou hrobku, kam byl v roce 1922 uložen i poslední potomek rodu Antonín Oskar šl. Schindler. V roce 1905 odkoupil zámek s velkostatkem Alois kníže Schönburg - Hartenstein, rytíř Zlatého rouna, který se jako generálplukovník proslavil za I. světové války a stal se komandérem řádu Marie Terezie. V Řečkovicích však nesídlil a zámek se změnil na pouhé správní centrum velkostatku. V držení knížete zůstal zámek až do roku 1919. Krátce po skončení války odkoupili řečkovický zámek i s velkostatkem manželé Křivánkovi. Ti jej však drželi jen velmi krátce a již v roce 1923 jej odprodali rajhradskému podnikateli Arnoldu Skutezkymu, který si v řečkovickém zámku zřídil sídlo, ale zejména důstojné prostředí pro svoje bohaté umělecké sbírky. Ani A. Skutezky, přes svoji snahu, nedokázal najít k řečkovickým občanům tu nejlepší cestu, byť v dobách nejtěžších prokázal vždy dostatek citu a pochopení pro lidské utrpení bližních a ochotně finančně a materiálně vypomáhal, kde bylo potřeba. Tuto vlastnost projevil často i v Rajhradu, kde rovněž platil za mecenáše a podporovatele školy a společenského života. Uzavřený způsob jeho života pramenil ze ztráty jediné dcery, jež zemřela v mladém věku. Arnold Skutezky zemřel v roce 1937 a je spolu se svojí ženou a dcerkou pohřben na brněnském židovském hřbitově. Vzhledem k tomu, že Arnold Skutezky zemřel bez přímých potomků, dostal se řečkovický zámek po jeho smrti do držení příbuzných, rodiny Rattingerů a Goldsteinů..